Na Husově náměstí v Lomnici nad Popelkou stojí dům, jehož příběh se prolíná s tím, co dnes návštěvníci vidí uvnitř. Šlechtův Hrubý dům byl postaven v letech 1816 až 1826 podle plánů stavitele Johana Herknera jako reprezentativní sídlo průmyslnické rodiny. Součástí objektu byla také textilní manufaktura, která podle údajů muzea fungovala až do roku 1911.
Klasicistní, respektive neoklasicistní palác má nepravidelný půdorys, valbovou střechu a hospodářské křídlo někdejší konírny. V interiérech zůstaly klenby, části původní fasády, okna a dveře, krby, kachlová kamna, vestavěné skříně i historické tapety. Dům s čísly popisnými 43–44 byl v roce 2001 prohlášen kulturní památkou a patří městu Lomnice nad Popelkou.
Prohlídka někdejšího sídla Šlechtů
V památníku rodu Šlechtů se historie odehrává v zařízených místnostech. Prochází se Modrým pokojem, Hudebním salónkem, Rytířským sálem, knihovnou, šatnou, přípravnou jídel i Panským pokojem. Vybavení zahrnuje období od baroka po secesi a doplňují je zbraně, oděvy, porcelán i předměty spojené s cestováním.
K méně obvyklým exponátům patří pokojový orloj a hodiny s vodotryskem. Hrubý dům přitom nesloužil jen jako pohodlné rodinné sídlo: po bitvě u Jičína v roce 1866 v něm byl zřízen důstojnický lazaret. Pamětní deska na budově připomíná také tři místní občany, které zde v květnu 1945 zastřelili.
Od počátků muzea k dějinám regionu
Lomnické muzeum vznikalo od roku 1888 z podnětu místních obyvatel. Veřejnosti se poprvé otevřelo 22. listopadu 1891 v budově radnice. Později byly sbírky umístěny také v muzejním kabinetu Masarykovy školy a po druhé světové válce se činnost muzea rozvinula v Hrubém domě.
Expozice přibližují Lomnici, Podkrkonoší i Český ráj. Vedle historie města a archeologických nálezů se věnují místnímu průmyslu, prusko-rakouskému konfliktu z roku 1866 a tomu, jak světové války zasáhly zdejší obyvatele. Zastoupeny jsou rovněž dějiny sportu, myslivost a lovecké tradice nebo hora Tábor.
Malovaný nábytek, betlémy a Táborský Ježíšek
Národopisná část muzea ukazuje lidový malovaný nábytek. Jeho sbírka patří podle muzea k třem největším svého druhu v České republice. Nejstarší datovanou truhlou je kus z roku 1735; další exponáty ukazují, jakou roli měly v tradiční domácnosti barvy, ornamenty a malované výjevy.
Významné místo mají také betlémy. Mezi historickými pracemi jsou dva mechanické betlémy, Dlouhý betlém s modely staveb z různých částí světa i skříňkový betlém z roku 1919. Jeho část tvoří drahé kameny, které sbírku propojují s mineralogickým bohatstvím kraje.
V muzeu je uložen také originál gotické plastiky zvané Táborský Ježíšek. Místní tradice ji připisuje Arnoštovi z Pardubic a klade její vznik přibližně do poloviny 14. století; toto autorství je však tradované. V poutním kostele Proměnění Páně na hoře Tábor je k vidění kopie plastiky.
Krajina v kamenech i obrazech
Podkrkonoší a Český ráj představují mineralogické a paleontologické sbírky s acháty, jaspisy, pektolity a hvězdovci. K vidění jsou také zkameněliny prvohorní flóry a fauny, zoologické exponáty a další přírodovědné sbírky.
Galerie vedle českých klasiků představuje řadu autorů spojených s regionem. Ve sbírkách jsou díla Františka Kavána, Josefa Jíry, Vladimíra Komárka, Jaroslava Klápště, Oldřicha Oplta, Františka Jiroudka, Josefa Kábrta i Olbrama Zoubka. Muzeum pořádá také krátkodobé výstavy, koncerty, přednášky a besedy, komentované prohlídky historického centra a noční návštěvy muzejních prostor. Sídlí na adrese Husovo náměstí 43/44; otevírací doba i program se během roku mění. Na prohlídku celého muzea počítejte přibližně s hodinou, při podrobnějším procházení i s delším časem.