U horního toku Bublavy v lesích západně od Lobendavy se zachovaly pozůstatky středověkého rýžování zlata. Nečeká tu důl ani upravená expozice: dávnou práci prozrazují hlavně drobné změny v terénu, které při procházce snadno uniknou pozornosti.
Sejpy podél Bublavy
Rýžoviště leží v západní části katastru Lobendavy, poblíž dnešní státní hranice. Bublava, se kterou je lokalita spojená, nesla v minulosti německé jméno Seifenbach. Podél jejího horního toku se dochovaly rýžovnické haldy zvané sejpy.
Jde o navršené kopečky štěrku a písku, který zůstal po propírání materiálu. V okolí se nacházejí také jámy. Právě tyto nenápadné nerovnosti jsou hlavní stopou po činnosti, která tu kdysi probíhala.
Při rýžování se zlatinky vyhledávaly v nánosech a pomocí vody oddělovaly od písku a štěrku. Sejpy ukazují, kde se materiál propíral a odkládal. Pozůstatky tak dokládají, jak se někdejší obyvatelé snažili využít přírodní zdroje zdejší krajiny.
Dějiny na česko-saském pomezí
Příběh rýžoviště se váže také k nedalekému saskému Neustadtu. Podle jednoho regionálního místopisného výkladu získal Heinrich von Starschedel v roce 1472 saské oprávnění k dolování a rýžování zlata v okolí Neustadtu a práce u Bublavy měl provozovat do roku 1481.
Po změně majitele panství mělo být rýžování v roce 1482 zastaveno, údajně pro nízkou výnosnost. Jiný turistický přehled však uvádí období let 1484 až 1509. Datace se tedy rozcházejí a zůstává nejasné, jak přesně na sebe jednotlivé události navazovaly.
Co čekat při návštěvě
Rýžoviště není muzeum ani upravený návštěvnický areál. Jeho podobu je třeba hledat v lesním terénu, kde se lidská činnost projevuje jen nenápadně. Lobendava může posloužit jako východisko do okolní přírody; v jejím katastru vedou pěší i cyklistické trasy.
Přímý značený přístup k rýžovišti není doložen a lokalita nemá ověřenou přesnou adresu. Při hledání je proto třeba pracovat s aktuální mapou a respektovat lesní i soukromé pozemky a případná omezení.