Ve Lnářích lze během jediné návštěvy projít barokní reprezentační sídlo, starší tvrz i zámecký park. Interiéry zaujmou freskami s antickými výjevy, kaple svatého Josefa nabídne biblickou výzdobu a venku čeká soubor jedenácti soch připisovaných Ignáci Michaelu Platzerovi. Areál navíc připomíná také události z konce druhé světové války.
Zámek vyrostl vedle starší tvrze
Stavba takzvaného nového zámku začala roku 1666 za Aleše Vratislava, hraběte z Mitrovic. Dokončení převzal Tomáš Zacheus Černín z Chudenic a celý projekt byl uzavřen v roce 1685. Výsledkem je dvoupatrová čtyřkřídlá budova v raně barokním stylu.
Nové sídlo vzniklo v sousedství starší tvrze, která dříve sloužila jako obydlí majitelů panství. Obě stavby dnes tvoří jeden návštěvnický celek, přestože každá připomíná jinou etapu zdejší historie. V tvrzi funguje infocentrum, knihovna a výstavní prostory, takže se vyplatí zařadit ji do stejného programu jako zámek.
Fresky inspirované antikou
Nejvýraznější výzdobu zámku představují nástěnné malby spojené se jménem Giacoma Tencally. Jejich náměty vycházejí z antické mytologie a vnitřním prostorům dodávají slavnostní charakter. Velký sál zdobí rozsáhlá nástropní freska s postavou antického božstva.
Jiný typ výzdoby čeká v kapli svatého Josefa. Fresky s biblickými scénami jsou připisovány Johannu Franzi Hoffmannovi. Kaple tak doplňuje mytologické motivy světských sálů o náboženskou tematiku.
Park zdobí bohové a Poseidon
Zámecký park zabírá zhruba čtyři hektary a stojí za to projít si ho i samostatně. Jeho hlavní ozdobou je jedenáct soch, jejichž autorem je Ignác Michael Platzer. Původně jich mělo být dvanáct. Společně s kašnou, které dominuje socha Poseidona, vytvářejí výraznou součást areálu.
O sochách se někdy mluví jako o zobrazeních znamení zvěrokruhu. Současná prezentace zámku je však popisuje především jako postavy antických bohů. Park zároveň umožňuje vnímat barokní budovu zvenčí a porovnat její bohatou výzdobu s klidnějším prostředím zeleně.
Majitelé, válka a demarkační linie
Historii Lnář postupně ovlivnily šlechtické rody Küniglů, Sweerts-Šporků, Thunů, Linkerů a Lingenauů. Roku 1923 panství získal Karel Bondy, který nechal upravit průčelí a v areálu vybudoval bazén, tenisový kurt a kuželník. V roce 1936 zámek koupil advokát Jindřich Anastáz Vaníček.
Za okupace objekt zabrali nacisté a zřídili v něm výcvikové středisko Hitlerjugend. V závěru války se Lnáře nacházely v blízkosti demarkační linie. V zámku byli ubytováni američtí vojáci a podle oficiální historie zde nocoval také generál Vlasov.
Rybníkářství i Muzeum kočky
Po roce 1945 přešel zámek do státní správy. Rekonstrukce skončila v roce 1985 a areál následně sloužil jako rekreační a zasedací sídlo české vlády. V restituci byl roku 1993 vrácen potomkům posledního majitele. Veřejnosti je přístupný od roku 1999.
Dnešní návštěva může zahrnovat prohlídku zámeckých interiérů, kaple a parku. Nabídku doplňuje expozice věnovaná místnímu rybníkářství a Muzeum kočky. Rybníkářská tradice má ve Lnářích dlouhé kořeny; nejstarší zdejší rybníky jsou podle obecních informací spojovány už s dobou Karla IV.
Zámek najdete na adrese Lnáře 1, asi osm kilometrů severozápadně od Blatné, u silnice mezi Plzní a Českými Budějovicemi. Otevírací doba i rozsah prohlídek se v průběhu roku mění. Výlet lze spojit s návštěvou sousední tvrze, obce a okolní krajiny s rybníky.