Kostel sv. Mikuláše najdete na severním okraji Lnář nedaleko Veského rybníka a silnice směrem na Spálené Poříčí. Stojí uprostřed hřbitova obehnaného zdí, v areálu, který kromě kostela zahrnuje také zvonici a márnici. Jednotlivé stavby tu společně připomínají několik různých období místní historie.
Od středověkého kostela k barokní podobě
Počátky kostela sahají do první poloviny 14. století. Jeho dnešní vzhled je ale spojený s barokní přestavbou, která proběhla v první polovině 18. století. Stavba tak v sobě spojuje středověký původ s výraznými úpravami z pozdější doby.
Přesný rok barokní proměny není potvrzený, proto je možné ji spolehlivěji zařadit pouze do první poloviny 18. století. K areálu patří také samostatná zvonice na jižní straně hřbitova. Márnice stojí v jeho severovýchodním rohu.
Zvonice se dvěma různými letopočty
Zvonice je zděná a její horní patro je dřevěné. U data jejího vzniku se však uvádějí dvě odlišné možnosti: jeden podklad ji klade do roku 1776, jiný do roku 1724. Bez dalšího ověření nelze rozhodnout, který údaj je správný.
Jeden z pramenů zmiňuje také dva zvony z roku 1725 a uvádí, že byly za první světové války zrekvírovány. Tuto informaci se nepodařilo potvrdit z dalších použitých materiálů, a její doložení proto zůstává nejisté. Osud zvonů tak doplňuje stavební historii areálu o další, zatím ne zcela ověřenou kapitolu.
Hřbitovní areál na okraji obce
Areál kostela sv. Mikuláše je kulturní památkou. Při pohledu zvenčí je možné vnímat nejen kostel, ale také ohradní zeď, zvonici a márnici jako součást jednoho celku. Místo leží při okraji obce a jeho poloha ho propojuje s okolní krajinou i každodenním životem Lnář.
Pravidelná návštěvní doba ani zaručený přístup do interiéru nejsou potvrzené. Historie areálu je přitom čitelná i v jeho vnější podobě: kostel pochází z první poloviny 14. století, barokně byl upraven v první polovině 18. století a vznik zvonice se v pramenech datuje buď do roku 1724, nebo 1776.