Za cukrovarem v Litovli leží místo, kde se potkává poutní minulost s každodenním využíváním vody. Čerlinka, které se říká také Studánka nebo Svatá voda, bývala cílem mariánských poutí i výletů. Její podzemní zdroj dnes patří do vodárenské soustavy zásobující mimo jiné Olomouc.
Poutní místo s mariánskou soškou
Kdy přesně začala úcta k prameni, není známo. První doložené zprávy o poutích k sošce Panny Marie pocházejí z 18. století. Lidé sem chodívali zejména 8. září, na svátek Narození Panny Marie. Označení Svatá voda souvisí s poutní tradicí a vírou v její výjimečné vlastnosti; samo o sobě ale nepotvrzuje žádné léčivé účinky.
Podoba Čerlinky se v průběhu času měnila. V 19. století nechala obchodnice Šustrová pramen zachytit do dřevěné kádě a nad ni umístit keramickou sošku od hrnčíře Stiastka. Roku 1916 dřevěnou nádrž vystřídaly cementové skruže. Nad pramenem přibyla stříška se zaskleným místem pro sochu, k níž vedla štěrková cesta s lavičkami. Původní terakotovou sošku nahradila Panna Marie Immaculata.
Pramen, který vstoupil do vodárenské soustavy
Čerlinka není jen připomínkou někdejších poutí. Podzemní voda se zde začala zachycovat pro vodárenské účely v 60. letech 20. století a od roku 1975 je prameniště součástí skupinového vodovodu zásobujícího také Olomouc.
Proměnami prošla i socha a její okolí. Litovelská městská kronika v roce 2010 zmiňovala plán na opravu sochy. Podle dobových zpráv se oprava i svěcení pramene a sochy uskutečnily následující rok. Místo tak vedle podoby drobné kaple či studánky ovlivnilo také moderní vodárenství.
Pověst o Šemberovi a cesta k Černému kříži
Jedno z místních vyprávění spojuje pramen s Janem Šemberou Černohorským. Podle pověsti se měl převlékat do jelení kůže a sledovat koupající se dívky, než ho napadl jeho vlastní pes. Jde o příběh z místního folkloru, nikoli o ověřenou historickou událost; jako pověst jej zaznamenává také městská kronika.
Studánka bývala zastávkou při výletech směrem k Černému kříži. S touto lokalitou se pojí podání o pohřbených vojácích z napoleonských válek, ani ta však nejsou nezávisle potvrzeným faktem. Čerlinka tak patřila do širší sítě cest a příběhů v krajině kolem Litovle.
Odběr vody a přístup k prameni
Reportáž z roku 2015 popisovala možnost nabrat vodu z kohoutku napojeného přímo na zdroj a zmiňovala také její vodárenské monitorování. Možnost odběru i informace o kvalitě vody se mohou měnit. Komunitní záznam uvádí, že pramen byl přesunut před oplocený areál a návštěvní doba je omezená; nejde však o provozní oznámení správce.