Z Mýtiny se vydejte po žluté turistické trase směrem k hranici s Německem. Asi kilometr jižně od vesnice, přibližně 500 metrů od hraničního přechodu do Neualbenreuthu, leží Železná hůrka. Zvenčí působí jako obyčejný travnatý kopec, jeho skutečnou minulost ale odkrývá stěna bývalého lomu.
Lokalita v katastru Mýtiny, která spadá pod obec Lipová, je chráněná od roku 1961. Dnes má status národní přírodní památky a rozlohu zhruba 2,28 hektaru. Zároveň náleží k národnímu geoparku Egeria.
Lom ukazuje dvě fáze sopečné činnosti
Těžba v minulosti část sopečného kužele odstranila. Materiál se využíval například ve stavebnictví a při zpevňování cest. Lomová stěna díky tomu odkryla vrstvy, které by jinak zůstaly skryté pod půdou a rostlinami.
V profilu geologové rozlišují nejméně dvě erupční fáze. Při starší erupci strombolského typu vzniklo asi patnáct metrů mocné souvrství pyroklastických hornin. Pozdější havajská erupce přinesla další tufy a sopečný materiál. Ve stěně se střídají tefry, tufy i úlomky hornin podloží, tvořeného fylity chebsko-dyleňského krystalinika.
Radiometrické datování klade vznik Železné hůrky přibližně do doby před 519 ± 51 tisíci lety, tedy do středního pleistocénu. Spolu s Komorní hůrkou se řadí k nejmladším známým sopečným útvarům v Česku.
Místo, které přitahovalo Goetha
Železnou hůrku navštívil 23. srpna 1823 Johann Wolfgang Goethe. Vedle literatury se věnoval také přírodním vědám a geologii a upozornil na zdejší geologický význam. Někdy se uvádí, že sopku objevil, jde však spíše o pozdější zjednodušení. Jeho návštěva ukazuje, že místo zajímalo přírodovědce už dávno před vznikem dnešních chráněných území a geoparků.
Název Železná hůrka je překladem německého Eisenbühl. V okolí se od 17. do 19. století dobývaly železné rudy a v dřívějších obdobích také zlato. Dějiny kopce jsou tak spojené nejen se sopečnou činností, ale i s těžbou.
Sopečné podloží prospívá vzácným rostlinám
Ochrana území se vztahuje také na zdejší travinná stanoviště. Teplý, výhřevný sopečný podklad umožňuje růst druhům, které jsou na Chebsku vzácné. Patří mezi ně vratička měsíční, zimostrázek alpský, chrpa čekánek, prvosenka jarní, krvavec menší, mochna jarní a jestřábník chlupáček.
Na lokalitě byly zaznamenány také ještěrka obecná a ještěrka živorodá. Význam Železné hůrky je především geologický a botanický: na malé ploše se tu zachoval odkrytý záznam sopečné stavby i cenná rostlinná stanoviště.
Jak se k Železné hůrce dostat
Výchozím místem je Mýtina. Žlutá značka vede směrem k hraničnímu přechodu, odkud se k hůrce odbočuje po méně nápadné cestě nebo pěšině. Příjezd autem není běžnou možností; vjezd je povolen pouze s povolením a vozidlem lze dojet zhruba 250 metrů od lokality.
Na místě není návštěvnické centrum ani klasická vyhlídka. Hlavním bodem zastávky je lomová stěna. Do profilu se nesmí zasahovat, odnášet z něj horniny, kopat ani rozšiřovat pěšiny. Výlet lze spojit s návštěvou Mýtiny, nedalekého Neualbenreuthu nebo dalších geologických lokalit Chebska.