Muzeum Johanna Schrotha najdete v Dolní Lipové, v domě stojícím přímo pod železniční stanicí. Expozice připomíná muže, jehož léčebné postupy se výrazně lišily od metod Vincenze Priessnitze, působícího jen několik kilometrů odtud. Zatímco Priessnitz spojil své jméno hlavně se studenou vodou, Schroth pracoval s teplem, vlhkými zábaly, zapářkou a přesně stanoveným jídelním režimem.
Historie ukrytá pod nádražím
Budova muzea dnes funguje jako multifunkční středisko. Kromě expozice v ní sídlí také informační centrum a obřadní síň. Poloha pod nádražím není náhodná připomínka: rozvoj zdejších lázní souvisel nejen s léčebnými metodami, ale také s železnicí a lepší dostupností horské obce pro návštěvníky.
V nynější podobě bylo muzeum otevřeno v roce 2007. Na jeho vzniku se podílel také přeshraniční program Interreg III A Česká republika–Polsko. I tím se v příběhu Lipové-lázní odrážejí dlouhodobé česko-polské vazby v oblasti Jeseníků.
Johann Schroth a vznik lázní
Johann Schroth pocházel z České Vsi. Nejprve si získal pověst člověka, který uměl pomáhat nemocným domácím zvířatům, později začal své postupy využívat také u lidí. V první polovině 19. století rozvíjel lázeňskou činnost v Dolní Lipové a jeho jméno se s obcí spojilo natolik pevně, že je dodnes nesou místní lázně, muzeum i další instituce.
Začátek lázeňského provozu se v různých materiálech datuje rozdílně. Objevují se roky 1829, 1837 a 1840, proto je přesnější mluvit o postupném formování léčebného střediska. S oficiálním povolením bývá spojován vídeňský dvorský dekret z roku 1840. Rozcházejí se také údaje o Schrothově narození; novější podklady nejčastěji uvádějí rok 1798.
Teplo místo studené vody
Schrothova léčebná metoda stála na teplých a vlhkých zábalech. Ty měly podle tehdejších představ podporovat pocení a očistu organismu. Režim doplňovala zapářka a střídání suchých a pitných dnů. Během pitných dnů se podle historických popisů nepila studená voda, ale víno. Dnes má tento postup význam především jako ukázka dobového pohledu na léčbu, nikoli jako zdravotní doporučení.
Blízkost Priessnitzových lázní, dnešních Lázní Jeseník, umožňuje oba přístupy dobře porovnat. Léčitelé působili ve stejném regionu, jejich představy o úloze vody, tepla, zábalů i pitného režimu se však lišily. Příběh muzea tak přesahuje osud jednoho člověka a ukazuje širší vývoj evropského lázeňství.
Více než dějiny léčebných procedur
Stálá expozice sleduje také proměny Dolní a Horní Lipové před druhou světovou válkou i po ní. Věnuje se přírodním poměrům a nerostnému bohatství obce, průmyslu nebo Frývaldovské stávce. Lázeňství je zde zasazeno do širších dějin místa, které ovlivňovaly také práce, průmysl, společenské události a okolní krajina.
Mezi vystavenými předměty jsou věci z každodenního života, model typického lázeňského pokojíku i znázornění potní kúry. Návštěvník si díky nim může lépe představit, jak vypadalo prostředí, v němž pacienti trávili celé týdny a podřizovali svůj denní režim předepsané léčbě.
Od historické kúry k dnešním lázním
Schrothovy léčebné lázně pokračují v tradici místa, zároveň ale využívají moderní rehabilitační metody. Zaměřují se například na neinfekční kožní choroby, poruchy látkové výměny, onemocnění dýchacího ústrojí a některé duševní poruchy. Muzeum k současnému lázeňskému provozu přidává historický kontext a ukazuje, jak se z postupů místního léčitele postupně vyvinula instituce s dlouhodobým evropským věhlasem.
Muzeum Johanna Schrotha sídlí na adrese Lipová-lázně 476, přímo pod železniční stanicí. Otevírací doba se může měnit podle sezony a aktuálních výstav, proto ji lze před cestou ověřit u informačního centra. Návštěvu je možné spojit s prohlídkou lázeňského areálu, poznáváním historie železnice v Horní Lipové nebo výletem do jesenické krajiny.