Přes korunu lipenské hráze vede komunikace na pravý břeh nádrže. Na výletě tak můžete pokračovat pěšky nebo na kole směrem k Přední Výtoni, případně se vydat po modré turistické značce k vyhlídce Čertovo kopyto. Hráz je přitom nejen cestou krajinou, ale také součástí rozsáhlého vodního díla, jehož elektrárna leží hluboko pod zemí.
Procházka u fungujícího vodního díla
Lipenská nádrž je první stupeň horní části Vltavské kaskády. Slouží k zadržování vody a ochraně před povodněmi, zároveň se v ní vyrábí elektřina. Při pohybu v okolí je dobré mít na paměti, že jde o provozované vodní dílo, nikoli o volnočasový areál. Režim pohybu i případná omezení se mohou měnit podle situace.
Hráz lze propojit také s cyklovýjezdem po pravém břehu nebo s návštěvou dalších lipenských míst, například Stezky korunami stromů na Kramolíně. Ta už ale k samotnému vodnímu dílu nepatří. Délku a náročnost výletu k Čertovu kopytu je třeba volit podle místa, odkud vyrazíte, počasí a stavu tras.
Rozměry nádrže a hráze
O vybudování nádrže se rozhodlo krátce po druhé světové válce. Přípravné práce probíhaly v letech 1946 až 1947, samotná stavba následovala v období 1952 až 1959. Vznikla vodní plocha o rozloze přibližně 4 870 hektarů, s délkou vzdutí kolem 42 kilometrů a břehy dlouhými zhruba 150 kilometrů. Lipno je největší vodní plochou v Česku.
Hráz je dlouhá 296 metrů a nad okolním terénem se zvedá do výšky 25 metrů. Zhruba třetinu tvoří betonová gravitační část, zbytek sypaná zemní hráz s návodním těsněním. V betonu jsou umístěny dvě základové výpusti a nad nimi dvě hrazená přelivná pole. Stavba tak zajišťuje také regulaci vody v celé soustavě.
Podzemní strojovna a cesta vody
Vodní elektrárna Lipno I se z povrchu neukazuje: její strojovna je vybudována v podzemní kaverně přibližně 160 metrů pod hladinou Vltavy. Voda k turbínám přitéká dvěma tlakovými šachtami, každá má průměr 4,5 metru a délku 160 metrů.
Dvě Francisovy turbíny mají podle současných údajů ČEZ celkový výkon 138 megawattů. Na plný výkon dokáže elektrárna najet přibližně za dvě a půl minuty, a je tak významná pro regulaci české energetické sítě. Voda po průchodu turbínami putuje 3,6 kilometru dlouhým odpadním tunelem do vyrovnávací nádrže Lipno II u Vyššího Brodu. Ta zmírňuje kolísání průtoků, které vzniká při špičkovém provozu.
Od roku 1999 je součástí vodního díla také malá vodní elektrárna. Využívá sanační průtok do původního koryta Vltavy v úseku Čertových proudů mezi Lipnem a Vyšším Brodem. Při mimořádných exkurzích mohou návštěvníci sestoupit do podzemní strojovny, podívat se na generátor s rotorem o hmotnosti 240 tun a nahlédnout do odpadního tunelu. Nejde o běžnou součást návštěvy hráze: prohlídky se pořádají jen ve vypsaných termínech a vyžadují registraci i dodržení bezpečnostních podmínek.
Plán nádrže vznikal už dříve
Myšlenka regulovat povodně v horní části Vltavy předcházela samotné výstavbě Lipna. Návrh z roku 1892 počítal se soustavou přehrad u Frymburku a Želnavy. Rozsáhlý projekt se však uskutečnil až po změně poměrů po roce 1945.
Lipenská hráz se dnes pojí s výhledy, vodou a výlety, její původní vodohospodářská i energetická úloha však trvá. Jako technickou zajímavost regionu ji lze popisovat bez toho, aby se zaměňovala za kulturní památku chráněnou zákonem. Možnost nahlédnout do podzemní strojovny je vyhrazena mimořádným exkurzím, které provozovatel vypisuje jen v určitých termínech.