Procházka Lidicemi vede dvěma odlišnými místy: živou poválečnou obcí a pietním územím původní vesnice, kterou nacisté zničili 10. června 1942. Nové domy nestojí na jejím místě, ale v sousedství. Právě toto rozdělení dává návštěvě její zvláštní charakter: běžný prostor k životu se tu setkává s místem připomínky.
Obec navržená pro nový začátek
Podobu nové zástavby určila poválečná architektonická soutěž. Památník Lidice ji označuje za první veřejnou architektonickou soutěž v poválečném Československu. Na vítězném návrhu a jeho dalším rozpracování se podíleli František Marek, Václav Hilský, Richard Podzemný a Antonín Tenzer.
Novou obec neorganizuje tradiční náves, ale hlavní osa s alejí, která propojuje obytnou část s pietním územím. Pravidelně uspořádaná zástavba přitom působí jako místo pro každodenní bydlení. Domy mají obdélníkové půdorysy, sedlové střechy a členěné fasády. Jejich podoba spojuje moderní poválečné bydlení s představou tradiční československé vesnice.
Stavělo se postupně až do 60. let. Domy dostávaly základní vybavení od národního podniku Nový byt a pozornost se věnovala také interiérům a nábytku. Na tehdejší dobu šlo o moderní standard, který měl lidem usnadnit návrat k běžnému životu. Do nové obce se nevrátily všechny přeživší lidické ženy, a část domů proto později připadla dalším obyvatelům. Lidice tak zůstaly skutečnou obcí, která se dál vyvíjela.
V domě č. p. 116 se zastavil čas
Konkrétní představu o poválečném bydlení nabízí dům č. p. 116 v ulici Osady Ležáků. Je v něm stálá expozice Stavíme nové Lidice, která představuje autentický prostor jednoho z tehdejších domů i interiér odpovídající bydlení na přelomu 50. a 60. let 20. století. Součástí objektu je také badatelna s knihovnou Památníku Lidice a zahrada inspirovaná původním charakterem zahrad v nové obci. Adresa domu je Osady Ležáků 116, Lidice.
Britská sbírka pomohla postavit nové domy
Za obnovou Lidic stála také iniciativa ze zahraničí. Ve Velké Británii vzniklo už v září 1942 hnutí Lidice Shall Live, které založil lékař a politik Barnett Stross, pozdější poslanec. Jeho záměrem bylo nejen uchovat povědomí o zničené obci, ale také pomoci tomu, aby její jméno nezmizelo z mapy.
Hnutí uspořádalo sbírku na poválečnou obnovu. Při položení základního kamene nové obce 15. června 1947 předala britská delegace šek na přibližně 32 tisíc liber. Příspěvek pomohl financovat domy pro přeživší. Slavnosti se zúčastnil také prezident Edvard Beneš; od zničení původních Lidic tehdy uplynulo pět let.
Strossova podpora pokračovala i v dalších letech. V 50. letech pomohl založit Růžový sad, který dnes symbolicky spojuje prostor původních a nových Lidic, a později stál také u zrodu Lidické sbírky umění. Za zásluhy o obnovu obdržel v roce 1947 Řád Bílého lva a o deset let později se stal čestným občanem Lidic.
Od domu č. p. 116 lze pokračovat k muzeu, Lidické galerii, Růžovému sadu a pietnímu území původních Lidic. V jedné návštěvě se tak potkává poválečná architektura, každodenní život nové obce i připomínka tragédie, která předcházela jejímu vzniku.