Od libušínského náměstí vede k Hradišti cesta dlouhá přibližně 1,5 kilometru, nejprve po modré a potom po zelené turistické značce. Kratší přístup nabízí zelená značka od zastávky MHD Důl Libušín: měří zhruba jeden kilometr a podle turistických podkladů se po ní dá jet také s kočárkem nebo na kole. Povrch se může měnit podle sezony.
Na ostrožně nad městem se mezi terénními valy nachází kostel svatého Jiří, dřevěná zvonice a hřbitov. Výlet nemusí končit u kostela: areál pokračuje přes travnaté plochy a staré sady a nabízí výhledy do krajiny.
Opevnění nad důležitou trasou
Hradiště vzniklo na ostrožně sevřené dvěma roklemi. Poloha poskytovala přirozenou ochranu a umožňovala kontrolovat okolí. Archeologické nálezy, mezi nimi keramika pražského typu, dokládají osídlení už v 6. a 7. století. Samotné opevněné hradiště však podle současných poznatků vzniklo nejspíš až ve druhé polovině 9. století.
Rozsáhlý areál zahrnoval akropoli a dvě předhradí. Jeho umístění mohlo souviset s obchodní cestou mezi středními Čechami a Poohřím. Význam lokality slábl na přelomu 10. a 11. století, případně podle širšího výkladu nejpozději na přelomu 11. a 12. století. Dnes opevnění připomínají hlavně valy, nikoli kamenné zdi. Střední val prošel archeologickým výzkumem a rekonstrukcí, severní část hradiště později narušila těžba.
Libuše v pověsti i v dějinách
Název Libušín vybízí ke spojení s kněžnou Libuší. Kosmova kronika a pozdější tradice kladou její věštbu o budoucí slávě Prahy právě sem. Archeologie ale nepotvrdila, že by kněžna na hradišti skutečně žila nebo zde proroctví pronesla.
O nejstarších dějinách místa se stále diskutuje. Objevují se také úvahy o pohanském či kultovním významu hradiště, ty však vycházejí z interpretace polohy, nálezů a některých symbolů, nikoli z jednoznačného dokladu. První archeologický výzkum se uskutečnil roku 1835. Ve 20. století na něj navázali mimo jiné J. L. Píč, J. Böhm a Z. Váňa.
Kostel na návrší a proměny Libušína
Nejvýraznější stavbou areálu je kostel svatého Jiří, který stojí uprostřed hradiště vedle hřbitova a dřevěné zvonice. Přesné stáří nejstarší podoby kostela není známé. Některé výklady připouštějí, že zde mohl stát už v 10. století, archeologické podklady ale románský původ bezpečně nepotvrdily. Jisté je, že kostelní areál má středověké kořeny a ve 14. století byl farním místem.
Když byl roku 1908 vysvěcen nový kostel svatého Prokopa v Libušíně, začal svatý Jiří sloužit hlavně jako poutní a hřbitovní kostel. Zvenčí je areál přístupný veřejnosti; možnost prohlédnout si interiér závisí na aktuálních možnostech a zvláštních akcích, například Noci kostelů.
Středověké prameny rozlišovaly ves v údolí a osadu na hradišti kolem kostela. Pro návrší se později ustálilo označení Hradiště, které odkazuje na jinou část sídla než dnešní město pod ním.
Studánka, sady a krajina po těžbě
Na akropoli rostou dříny obecné a na jižních svazích se zachovaly části starých ovocných sadů. Na severním svahu leží Libušina studánka. Podle místních podkladů se na hradišti vyskytuje více než 200 druhů rostlin. O obnovu trávníků a sadů i péči o širší okolí se starají také místní organizace, včetně ČSOP Kladensko.
Severní úpatí připomíná průmyslovou minulost Kladenska. V prostoru bývalých uhelných dolů je patrné, jak se krajina po těžbě rekultivuje a na některých místech znovu přirozeně zarůstá. Terén tam může být nerovný nebo podmáčený, proto je třeba držet se bezpečných a značených cest.
Pro navigaci poslouží označení Hradiště u sv. Jiří, Libušín, případně mapový bod u vstupu do areálu, který nemá jednoznačnou poštovní adresu.