Liběšický zámek na Lounsku dnes připomíná několik různých kapitol českých dějin. Jeho areál vznikl jako šlechtické sídlo, v 18. století se stal významnou jezuitskou rezidencí a po zrušení řádu měnil majitele i účel. Ve 20. století se v něm vystřídala zařízení pro děti, seniory a osoby s mentálním postižením.
Renesanční začátky a příchod jezuitů
Stavbu původního zámku zahájil po roce 1520 Karel Dubanský z Duban. Vzniklo čtyřkřídlé sídlo se čtyřmi nárožními věžemi a vlastní kaplí, které odpovídalo podobě reprezentativního venkovského sídla své doby.
Třicetiletá válka objekt poškodila a v 17. století následovaly barokní zásahy. Ty souvisely hlavně s jezuity, kteří se do Liběšic přesouvali z Úštěku mezi lety 1651 a 1656. Ve starším zámku tehdy podle místního historického přehledu pobývalo nejméně devět nebo deset řeholníků v čele se superiorem.
Rezidence spojovaná s Dientzenhoferem
Starý zámek přestal řádu postupně dostačovat, a tak se roku 1738 začala budovat nová rezidence. Její projekt bývá připisován Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, významnému architektovi českého vrcholného baroka. Jde však o připisované autorství, nikoli o zcela jistě doložený návrh.
Práce pokračovaly ve větší míře také v letech 1745 a 1746. Podle místního přehledu se dokončování interiérů protáhlo až do roku 1754, zatímco jiné údaje kladou dokončení hlavní stavby přibližně do let 1752 až 1753. V nové rezidenci žilo zhruba osmnáct až dvacet jezuitů.
Po dokončení nové budovy sloužil starší zámek panským úředníkům, služebnictvu a hostům. Podle obecního historického přehledu byl krátce po roce 1746 zbořen. Liběšice se tím staly důležitým centrem jezuitské správy a duchovního působení v okolí.
Po zrušení řádu přišli Lobkovicové a Schrollové
Jezuitské období skončilo v roce 1773, kdy byl řád zrušen. Panství následně připadlo Studijnímu a náboženskému fondu. Součástí změn byla také raabizace, při níž došlo podle dostupných údajů k rozparcelování deseti dvorů.
Roku 1838 získal Liběšice kníže Ferdinand Lobkovic. V roce 1871 panství prodal Josefu Schrollovi, broumovskému textilnímu velkoprůmyslníkovi. Ten byl o dva roky později povýšen do šlechtického stavu. Schrollovi potomci zůstali vlastníky až do roku 1945.
Zámek jako zařízení sociální péče
Po druhé světové válce už areál nesloužil jako šlechtické sídlo. Nejprve v něm pobývaly řecké děti, později děti z Koreje. Následoval domov důchodců a od roku 1985 ústav pro osoby s mentálním postižením.
K zámku patřily také hospodářské a provozní budovy. Součástí areálu je rovněž památkově chráněný secesní skleník, který spolu s dalšími stavbami dokládá rozsah někdejšího panství i fungování pozdějšího zařízení.
Současný stav a možnosti návštěvy
Ústecký kraj se pokoušel zámek nabídnout k prodeji od roku 2017. V elektronické aukci 1. března 2022 byl objekt vydražen přibližně za 27 milionů korun. Šlo o dvanáctý pokus o prodej. Další využití areálu ani jeho současný stav nejsou v dostupných podkladech dostatečně doloženy.
Liběšický zámek proto nelze automaticky brát jako běžně přístupnou památku s pravidelnými prohlídkami. Možnost vstupu je třeba zjistit u obce nebo vlastníka a při návštěvě počítat spíše s prohlídkou okolí než interiérů. Zámek v Liběšicích je také nutné odlišovat od zámku v části Líčkov, která pod obec rovněž spadá, ale jde o samostatnou památku.