Mohutný platan javorolistý patří k nejvýraznějším místům zámeckého parku v Liběchově. Zámek najdete v centru města na pravém břehu Labe, nedaleko soutoku s Liběchovkou. Při procházce areálem se setkáte nejen s historickou architekturou a starými dřevinami, ale také s příběhy umělců, kteří jsou s Liběchovem spojeni.
Od středověké tvrze k baroknímu zámku
Liběchov se v písemných pramenech objevuje už na počátku 14. století. Tehdy zde stávala středověká tvrz, která střežila místo u vodních toků. Ve druhé polovině 16. století ji přestavěli na kamennou dvoupodlažní stavbu okrouhlého půdorysu. Vodní příkop dodal sídlu podobu renesančního hrádku.
V 18. století panství získali Pachtové z Rájova. Za Jana Jáchyma Páchty a jeho syna Huberta Karla dostal zámek v letech přibližně 1720 až 1730 barokní podobu, spojovanou s architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou. K původnímu podkovovitému jádru přibylo obdélné křídlo a sídlo získalo reprezentativnější výraz.
V přízemí zámku se nachází sala terrena, v patře slavnostní sál. Na výzdobě a zvelebení panství se podle historických materiálů podíleli také Matyáš Bernard Braun, Václav Vavřinec Reiner a Jan Petr Molitor. Sochařské prvky spojované s Braunovou dílnou jsou k vidění v areálu i dnes.
Umělci a hosté liběchovského panství
Po požáru v roce 1811 se zámek dočkal klasicistních úprav. Panství tehdy vlastnili podnikatel Jakub Veith a jeho syn Antonín. Právě za Antonína Veitha se Liběchov stal místem setkávání českých kulturních a politických osobností. Mezi hosty patřili František Palacký, Josef Jungmann nebo Bernard Bolzano.
Malíř Josef Navrátil pro zámek vytvořil nástěnné malby, mimo jiné v sala terreně a orientálním sále. Jejich náměty vycházejí také z Eposu o Vlastě. Liběchov je spojen rovněž se sochařem Václavem Levým, který zde v mládí pracoval jako zámecký kuchař. Později vytvořil skalní plastiky v okolní krajině, například Klácelku, Harfenici, Hada a Čertovy hlavy.
Zámecká zahrada a platan
K areálu kromě zámku patří zahrada a park, oranžerie, sýpka, mlýn, vstupní brána i další hospodářské stavby. Barokní zahrada se nedochovala v původním rozsahu. V 19. století se postupně proměňovala v krajinářský park s volnějším uspořádáním.
V parku rostly také méně obvyklé a cenné dřeviny. Historické soupisy zmiňují tsugu kanadskou, převislý habr, ořešák popelavý, javor stříbrný, jírovec žlutý, kaštanovník jedlý, dřezovec trojtrnný a liliovník tulipánokvětý. Dominantou areálu je platan javorolistý. Jeho současné rozměry nejsou spolehlivě doložené a ověřený není ani dnešní stav všech historicky uváděných stromů.
Povodeň a dnešní podoba návštěvy
V srpnu 2002 zaplavila povodeň zámek i zahradu do výšky několika metrů a vážně poškodila přízemní prostory. V zámku byly od roku 1975 vystaveny sbírky asijských kultur v rámci Muzea asijských kultur odborně spojeného s pražským Náprstkovým muzeem. Po povodni byly odvezeny a do Liběchova se nevrátily.
Od té doby je zámek veřejnosti přístupný jen omezeně. Mimořádné komentované prohlídky se konaly v roce 2023, městské informace však nadále upozorňují, že interiéry nejsou přístupné. Při běžné návštěvě lze počítat s prohlídkou exteriéru a přístupné části zahrady.
V centru Liběchova probíhá od roku 2025 revitalizace veřejných prostranství. Projekt zahrnuje úpravy vodních kanálků, menší tůně, lávky, novou zeleň a místa k pobytu. Tato proměna se týká veřejného prostoru, nikoli obnovy historického zámeckého parku.