Stoupa ležela západně od Staré Knížecí Huti v prostoru dnešního Českého lesa. Zatímco dříve tu stály desítky domů a žily více než stovka lidí, dnes návštěvník narazí především na pozůstatky cest, terénní nerovnosti a pamětní kámen. Příběh místa se začal psát u sklářské hutě, pokračoval hostincem a po druhé světové válce se spojil s přísně střeženým pohraničím.
Stoupa dostala jméno podle vodního zařízení
Označení Stoupa, původně Starý Pochr a německy Altpocher, souvisí se zařízením na drcení křemene a dalších surovin pro výrobu skla. Dřevěná stoupa mohla u Staré Knížecí Huti fungovat už v době, kdy tam kolem roku 1710 začala pravděpodobně pracovat sklárna. Přesné datum jejího vzniku ale známé není.
V okolí zařízení se první chalupy a usedlosti objevovaly během druhé poloviny 18. století. Z roku 1757 pochází zmínka o Jakobu Bauerovi, který měl stoupu obsluhovat. Zázemí sklářské výroby se tak postupně proměnilo v malou osadu, jejíž obyvatelé byli spojeni s provozem hutí i životem v okolní krajině.
Po zániku hutě přišel hostinec
Když provoz Staré Knížecí Huti skončil, původní účel stoupy zřejmě zanikl. Podle místopisných podkladů byla stavba později přestavěna na hostinec. Stoupa se pak proslavila restaurací, za kterou přicházeli lidé z okolí i návštěvníci putující Českým lesem.
Osada úředně patřila k České Vsi, historické obci, která později také zanikla. Její někdejší území dnes náleží obci Lesná v Plzeňském kraji. Stoupa tak zapadá do širšího obrazu Českého lesa, kde se v průběhu času střídaly sklářské provozy, dřevařská práce, drobná sídla a vojenské využití pohraničí.
Před válkou tu žila početná komunita
Stoupa nebyla jen osamělým shlukem několika chalup. Podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR zde v roce 1930 stálo 27 domů a žilo 159 obyvatel. Regionální materiály věnované Českému lesu uvádějí stejná čísla, zatímco jiný místopisný pramen hovoří o 29 usedlostech a 173 obyvatelích.
Rozdílné údaje mohou souviset se započítáním nedalekého Josefova údolí nebo s odlišným způsobem evidence domů a obyvatel. Bez ohledu na rozdíl ve statistice je zřejmé, že před druhou světovou válkou šlo o živou osadu s početnou komunitou.
Po roce 1945 osadu vystřídala Pohraniční stráž
Po válce se Stoupa ocitla v prostoru, jehož fungování určovalo nově zřízené hraniční pásmo. Obyvatelé odešli a sídlo bylo v roce 1952 úředně zrušeno. Přímo v areálu někdejší osady vznikla rota Pohraniční stráže.
Pohraničníci využívali některé zdejší objekty až do roku 1985. Tehdy se rota přestěhovala do nového objektu poblíž Staré Knížecí Huti. Původní domky byly následně zbořeny a z místa, které dříve sloužilo sklářům, obyvatelům i hostům restaurace, zůstala jen obtížně čitelná stopa v lese.
Co po Stoupě zůstalo
Na místě dnes nelze čekat zachované domy ani výrazné zříceniny. V terénu se dají rozeznat především nevýrazné zbytky základů, části původních cest a zeleň, která místy napovídá, kde někdejší osada stála. U cesty se nachází také starý kámen připomínající stavbu silnice mezi Pavlovým Studencem a Waldheimem.
Další pamětní kámen s mapou území bývalé České Vsi nechali zřídit někdejší obyvatelé osady. Stoupu lze spojit s návštěvou Staré Knížecí Huti a dalších zaniklých míst Českého lesa, například České Vsi nebo Josefova Údolí. Právě u Josefova Údolí se podle regionálních podkladů dochovaly výraznější zříceniny bývalé leštírny skla. K lokalitě je třeba vyrazit s turistickou nebo cyklistickou mapou a respektovat aktuální značení, zákaz vjezdu na účelové komunikace i případná omezení ochrany přírody.