U Lešetic, přibližně osm kilometrů od Příbrami, stojí areál, který sloužil nejprve jako tábor pro německé válečné zajatce a později jako pracovní a vězeňské zařízení. Dnes zde Památník Vojna přibližuje osudy lidí, které komunistický režim připravil o svobodu, i dějiny těžby uranu v regionu.
Tábor se měnil spolu s režimem
Vojna vznikala v letech 1947 až 1949 jako pracovní tábor pro německé válečné zajatce. Jméno dostala podle nedalekého vrchu Vojna, vysokého 666 metrů. Po odsunu zajatců se od poloviny roku 1949 proměnila v tábor nucených prací.
Mezi takzvanými chovanci byli často lidé umístění z politických důvodů, aniž by prošli řádným soudním řízením. V březnu 1950 jich tam bylo 530, o rok později už 761. Od roku 1951 tábor fungoval jako nápravně pracovní tábor Vojna, označovaný také zkratkou NPT-U, pro odsouzené vězně.
Nejpočetnější skupinu tvořili političtí vězni, které režim považoval za zvlášť nebezpečné státní zločince. Za velezradu, vyzvědačství, pokus o opuštění republiky nebo podvracení režimu dostávali často tresty na deset a více let. V táboře byli také kriminální a retribuční vězni i takzvaní černí obchodníci. Prošli jím vojáci z východní i západní fronty, vědci, umělci, duchovní, politici a sportovci.
Vězni pracovali v dolech i na stavbě tábora
Význam Vojny souvisel s poválečným rozvojem příbramského uranového revíru. Uran měl pro komunistické Československo strategickou důležitost a v regionu se těžil od roku 1948 do roku 1991. Vězni pracovali v příbramských dolech, rozšiřovali tábor, podíleli se na výstavbě nové části Příbrami a zajišťovali provoz areálu.
K prvním těžebním pracovištím patřily šachty Vojna I a II. Za celý příbramský revír vzniklo 23 kilometrů jam a přes 2 000 kilometrů chodeb a překopů. Zpracovalo se zde 48 432 tun uranu; tato čísla se vztahují k celému revíru, ne pouze k práci vězňů z Vojny.
V roce 1953 vyrostl u šachty číslo 11 poblíž Bytízu další velký tábor, označený písmenem Z. Vojna byla zrušena 1. června 1961, mimo jiné kvůli poklesu počtu vězňů po amnestii v roce 1960. Část těch, kteří v táboře zůstali, přešla do Bytízu. Areál Vojny pak do roku 2000 využívala armáda.
Prohlídka vede původními budovami
V areálu se dochovalo šestnáct historicky nejvýznamnějších staveb. Návštěvníci si mohou prohlédnout někdejší velitelství, ubytovací objekt G, kulturní dům, vězeňskou ošetřovnu nebo bunkr. Součástí prohlídky je také takzvaná korekce, trestní zařízení uvnitř tábora. Jednotlivé objekty ukazují, kde vězni bydleli, jakou měli zdravotní péči i jak trávili omezený volný čas.
V budově velitelství sídlí expozice Perzekuce po únoru 1948 a III. odboj. Přibližuje také konkrétní vězeňské osudy. Mezi vězni byli generálové Tomáš Sedláček a František Chábera, spisovatelé Jiří Stránský, Karel Pecka a Zdeněk Rotrekl nebo voják Rudolf Pernický. V červenci 1955 se vězni vzepřeli hladovkou; podle muzejních údajů po ní následovalo jedenáct nových rozsudků za velezradu a pobuřování.
Uranová historie, sochy a galerie
Samostatná expozice Uran v českých dějinách sleduje dvě století uranového hornictví a jeho vliv na vědu, techniku i společnost. K vidění jsou modely, důlní exponáty a více než stovka vyobrazení. Venku se nachází skanzen důlní techniky. Po povrchové trase dlouhé 300 metrů může návštěvníky vézt hornický vláček, jehož jízdu je třeba objednat předem.
Venkovní expozice soch Jiřího Sozanského se věnuje člověku vystavenému tlaku totalitní moci. V roce 2010 zde odhalili Památník obětem komunismu. Třetí prohlídková trasa míří do Galerie Orbis Pictus: Europa, kde je vystaveno současné evropské umění a takzvané Nekonečné plátno.
Dochovaný areál a jeho současná podoba
Památník vznikl na základě vládního rozhodnutí z roku 1999, kulturní památkou se stal v lednu 2001 a po rekonstrukci se otevřel veřejnosti 18. května 2005. Hornické muzeum Příbram jej označuje za autenticky dochovaný vězeňský areál, který je svého druhu ojedinělý ve střední Evropě.
Návštěva připomíná věznění, politické procesy, nucenou práci, násilí i úmrtí. Parkování v areálu je zdarma, vstupné a otevírací doba se mění podle sezony a část expozic je bezbariérová.