Pozůstatky starého židovského hřbitova najdete v ohybu silnice nad bývalou mateřskou školou, poblíž odbočky na žlutě značenou lesní cestu ke zřícenině hradu Kynžvart. Na místě dnes neuvidíte rozsáhlý zachovaný areál ani řady náhrobků. Zůstaly tu jen skromné kamenné části, které ale připomínají dlouhou historii zdejší židovské komunity i její násilné přerušení.
Hřbitov s nejasným začátkem
Židovské osídlení v Kynžvartu mělo existovat už ve středověku, přesné datum založení hřbitova však není jisté. Městské informace uvádějí přibližně rok 1405, zatímco místní Lázeňský zpravodaj posouvá jeho vznik spíše na začátek 16. století. Nejstarší dochované náhrobky každopádně pocházely až ze 16. století.
Rozdílné datování může souviset s tím, zda se vychází ze starých písemných zmínek, nebo z nálezů přímo na místě. Jisté je, že hřbitov nebyl malým pohřebištěm na okraji obce. Podle místních informací měl značnou rozlohu a po staletí sloužil početným židovským rodinám z Kynžvartu.
Náhrobky skončily v ulicích
Hřbitov začal být ničen za nacistické okupace. Podle místních zpráv se první devastace pojí s řáděním henleinovců během Křišťálové noci v roce 1938. Náhrobní kameny byly rozebírány a z pietního prostoru se postupně stával zdroj stavebního materiálu.
Velká část hřbitova měla být definitivně rozebrána v roce 1944. Kameny tehdy posloužily mimo jiné jako dlažba chodníků v hlavních kynžvartských ulicích. Stopy po zničeném pohřebišti se tak ocitly přímo v každodenním prostoru města, po kterém lidé chodili, aniž museli znát původ jednotlivých kusů kamene.
Co po válce zůstalo
Po osvobození se některé náhrobní kameny podařilo z dlažby vyjmout. Tehdejší národní výbor je nechal uložit ke zdi starého židovského hřbitova. Obnova celého areálu se však neuskutečnila a hřbitov se nevrátil ke své původní podobě ani velikosti.
Dnešní pozůstatky proto tvoří především kameny u zdi a několik rozvalených kamenných kvádrů na lesním svahu. Jejich počet i stav se mohou lišit podle toho, zda se započítají všechny uložené části, nebo jen to, co je přímo vidět v terénu. Nejde o upravenou památku s návštěvnickým zázemím, ale spíše o nenápadné místo paměti.
Na jednom z dochovaných kamenů měl být čitelný nápis se jménem Luise Lówy a letopočty 1850–1908. Místní zpravodaj jej spojuje s příbuznou posledního kynžvartského rabína Davida Lówy. Toto určení je však třeba chápat jako místně uváděnou identifikaci, nikoli jako zcela jistě doložený genealogický údaj.
Výlet za dalšími stopami komunity
Hřbitov je jednou z několika připomínek židovské minulosti Kynžvartu. Ve městě stojí také barokní dům New York, považovaný za nejstarší a nejvýznamnější židovský objekt v Kynžvartu. Dochovala se v něm historická mikve, tedy rituální lázeň. Společně s hřbitovem ukazuje, že židovská komunita měla ve městě výrazné zázemí, než byl její život násilně přerušen.
Návštěvu pozůstatků lze spojit s pokračováním po žluté značce směrem ke zřícenině hradu Kynžvart. Trasa tak vede od připomínky židovských dějin do okolní lesní krajiny a k pozůstatkům středověkého hradu. Samotné místo u hřbitovní zdi je skromné a leží v lesním terénu bez běžného návštěvnického vybavení.