Při procházce centrem Lázní Kynžvartu se kostel svaté Markéty nedá přehlédnout. Dnešní chrám připomíná obnovu města po dvou požárech v roce 1865: první, který vypukl 15. srpna, zasáhl východní část Kynžvartu včetně radnice, školy, fary a kostela s věží. Listopadový požár 8. listopadu zničil dolní část města a dalších 73 domů.
Na starém místě vyrostl nový chrám
O zdejším římskokatolickém kostele se píše už v roce 1372. V roce 1506 ho poškodil požár, který se podle historických přehledů dotkl také věže. Stavba byla následně obnovena a po staletí sloužila jako důležité místo náboženského i společenského života.
Po katastrofách roku 1865 už rozsah škod vyžadoval víc než běžnou opravu. Práce na novém farním kostele začaly po Velikonocích 1869 a skončily následující rok. Chrám vysvětili na svátek svaté Markéty v roce 1870. Kynžvartská farnost tehdy měla téměř 4 000 věřících.
Stavbu zaplatili Metternichové i farníci
Patronem kostela byl kníže Richard Metternich-Winneburg. Na nákladech se podílel společně s farníky z Kynžvartu a několika okolních obcí, takže obnova měla podporu vrchnosti i místních obyvatel.
Prameny se liší v tom, kdo stavbu navrhl a provedl. Jeden architektonický přehled uvádí projekt z Paříže a stavitele J. Höfera. Místní historický materiál připisuje práce Antonu Popperlovi z Bečova nad Teplou a kynžvartskému zednickému mistrovi Janu Königovi. Bez dalšího archivního ověření nelze mezi těmito údaji rozhodnout.
Podoba kostela a jeho vybavení
O architektuře se dochovaly také dva různé popisy. Odborný přehled označuje kostel za jednolodní a neorientovaný, tedy s podélnou osou odlišnou od obvyklého východo-západního uspořádání. Místní popis obnovy naopak zmiňuje dvě přistavěné boční lodi, zvýšení střechy a doplnění sloupů.
Jisté je, že při přestavbě zůstaly zachovány základy staršího kostela, spojované s rokem 1509. Presbytář má polygonální závěr a po jeho stranách vzniklo oratorium a sakristie. Interiér doplnily pseudogotické oltáře, jejichž autorství se připisuje kynžvartskému řezbáři Karlu Pistrollovi. Kazatelnu zdobí terakotové reliéfy evangelistů od modeláře Karla Richtera.
Zastavení při procházce městem
Kostel je kulturní památkou a přirozeně doplňuje poznávání historického centra. Od náměstí lze pokračovat k zámku Kynžvart i do lázeňské části města. Nejde o samostatnou turistickou atrakci s pevnou návštěvní dobou, konají se tu však bohoslužby. Diecézní katalog uvádí nedělní mši ve 14:30 a pondělní bohoslužby jednou za dva týdny v sudém týdnu.
V souvislosti s kostelem se připomíná také náhrobní kámen Jana Šebestána Zedwitze z roku 1582.