Krátká zastávka u severního okraje Lažánek nabídne pohled na technickou historii, která se dochovala přímo v krajině. V okolí cesty k Maršovskému údolí zůstaly jámové lomy, terénní změny a torza pecí, v nichž se po staletí pálil vápenec. Nejde o upravený skanzen ani o provozní památku, ale o nenápadné místo, kde lze sledovat pozůstatky řemesla spojeného s každodenním životem celé obce.
Vápenec z náhorní plošiny
Lažánky leží v nadmořské výšce přibližně 410 až 430 metrů. Zdejší podloží tvoří spodnodevonské vápence, které se podle dochovaných údajů těžily nejméně od středověku. Po dobývání kamene zůstaly v okolí jámové lomy hluboké zhruba tři až patnáct metrů.
Část vytěženého kamene sloužila přímo jako stavební materiál, další se zpracovávala pálením na vápno. To se používalo při zdění, výrobě omítek i bílení. Význam mělo také při zpracování železné rudy, která se v širším okolí těžila od 16. století a tavila například v osadě Šmelcovna.
Řemeslo rozšířené mezi místními obyvateli
Nejstarší vápenické provozy měly podobu takzvaných zemních vápenek. Ty byly částečně zapuštěné do terénu a sloužily k menší, takzvané fůrové výrobě. Kámen se vytěžil, připravil k pálení a vzniklé vápno se buď spotřebovalo v obci, nebo putovalo k zákazníkům v okolí.
Místní tradice spojuje počátky Lažánek s chalupami uhlířů a vápeníků. V první polovině 20. století se tomuto řemeslu věnovala značná část gruntovníků i domkařů. Vápno se rozváželo koňskými povozy do širokého okolí, a vápenictví proto nebylo záležitostí několika jednotlivců, ale důležitou součástí hospodářství obce.
Lažánecký vápenec byl ceněný pro svou nařcivost. Při hašení výrazně nabýval na objemu a vytvářel hladkou, soudržnou a jednotnou hmotu, která se dobře uplatnila ve stavebnictví i při líčení. O významu řemesla svědčí také dřívější označení obce Vápenné Lažánky a vápenická pec zachycená v obecním znaku.
Od zemních vápenek k větším pecím
Vedle drobných pecí vznikly v první čtvrtině 20. století také čtyři větší šachtové provozy vytápěné uhlím. Z nich se připomíná především Družstevní svépomocná vápenka, která stála v prostoru dnešního kamenolomu, a zděné torzo kruhové Havlíkovy pece v lokalitě Chrástky.
Havílkova pec ukončila provoz v roce 1966. Družstevní svépomocná vápenka fungovala ještě od roku 1936 do roku 1971. Tradiční pálení v Lažánkách tak postupně zaniklo přibližně kolem roku 1970, kdy jeho úlohu převzal modernější provoz čebínské vápenky.
Co u Lažánek uvidíte dnes
Lokalita U staré vápenice nabízí především zbytky pecí, staré lomy a změny v terénu. Její zajímavost spočívá právě v propojení technické památky s okolní krajinou: pozůstatky těžby nejsou oddělené od prostředí, ale dodnes jsou jeho součástí.
Místo se nachází na katastru Lažánek v Jihomoravském kraji. Leží u cesty směrem k Maršovskému údolí a může být krátkou zastávkou při výletu kolem Lažánek, Maršovského údolí a Tišnovska. Přibližná poloha je 49°16′44,208″ severní šířky a 16°23′17,026″ východní délky. Maršovské údolí zde označuje směr a okolní prostor, nikoli obec, v jejímž katastru by se lokalita nacházela.
V okolí bývalých lomů a zděných torz je nutné dbát zvýšené opatrnosti. Místo nemá uvedený jednotný návštěvní režim ani pravidelné prohlídky, takže je třeba počítat s venkovní historickou stopou bez organizovaného provozu.