Rodinnou hrobku Masarykových najdete v severovýchodní části lánského hřbitova, u ohradní zdi. Zvenčí ji tvoří travnatá plocha, lípy a nízké oplocení; zděná hrobka se skrývá pod zemí. Místo působí skromně, přesto je spojené s první československou republikou i s pozdějším odporem proti nesvobodě.
Masarykovi odpočívají v Lánech
Lány se v roce 1921 staly letním sídlem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Po abdikaci v roce 1935 dostal možnost přestěhovat se sem natrvalo a obec se zámkem i okolní krajinou se pevně spojila s jeho rodinou.
Masaryk původně zvažoval pohřeb na Olšanských hřbitovech. V roce 1930 napsal Karlu Čapkovi, že by chtěl spočinout prostě, v rodinném hrobě po boku manželky Charlotty. Po jeho smrti 14. září 1937 se uvažovalo také o mauzoleu na Vítkově a dalších monumentálních řešeních. Nakonec byl Masaryk uložen v Lánech 21. září; Charlottiny ostatky tam přenesli o den dříve.
Podle katalogu Literárních muzeí jsou v hrobce pochováni Tomáš Garrigue Masaryk, Charlotta, jejich syn Jan, dcera Alice a vnučky Anna a Herberta. Jan Masaryk do ní byl uložen v roce 1948, několik měsíců po smrti, jejíž okolnosti dodnes nejsou objasněné.
Hřbitov jako místo veřejné paměti
Lánský hřbitov vznikl v roce 1833 a téměř o století později byl rozšířen. Je kulturní památkou. Rodinná hrobka získala samostatnou památkovou ochranu rozhodnutím Ministerstva kultury, které nabylo právní moci v srpnu 2019. Vládním nařízením byla následně prohlášena národní kulturní památkou jako symbol zápasu za svobodu a demokracii.
U hrobky se v letech 1938 až 1939, 1968 až 1969 a na počátku 90. let konaly národní poutě a shromáždění. Za komunistického režimu místo sledovala Státní bezpečnost. Výrazným okamžikem bylo setkání 13. září 1987, uspořádané k padesátému výročí Masarykova úmrtí. Dochovaná situační zpráva uvádí přibližně 150 až 200 účastníků, mezi nimi signatáře Charty 77 a zahraniční diplomaty.
Nové zkoumání smrti Jana Masaryka
Jan Masaryk zemřel v noci na 10. března 1948. Jeho tělo našli pod okny služebního bytu v Černínském paláci, krátce po komunistickém převratu. První poválečné oficiální vysvětlení označilo jeho smrt za sebevraždu, pochybnosti o okolnostech ale přetrvávaly. Později se objevily také verze o nešťastné náhodě nebo vraždě.
První pitvu provedl profesor František Hájek. V souhrnné zprávě z 16. září 1948 uvedl, že pitevní ani chemický nález neobsahoval nic, co by svědčilo proti sebevraždě. Případ se znovu prověřoval v letech 1968 až 1969, 1993 až 1996 a 2001 až 2003. Závěry se lišily; poslední z těchto šetření dospělo k tomu, že Masaryk zemřel násilnou smrtí rukou neznámého pachatele.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu případ znovu otevřel v lednu 2025. Podnětem byly nově získané materiály z diplomatických a částečně zpravodajských archivů Francie, Spojených států a Velké Británie. Obsahují mimo jiné výslechy z roku 1948, záznamy o činnosti Státní bezpečnosti a dokumentaci k pitvě.
Exhumaci ostatků Jana Masaryka vyšetřovatelé plánují na září 2026. Nové odborné posouzení může přispět k ověření některých hypotéz o způsobu jeho smrti, samo však spor mezi sebevraždou, nehodou a vraždou automaticky neuzavře. Od události uplyne téměř osmdesát let, takže vypovídací hodnota ostatků může být omezená. Odborníci budou pracovat také s dobovými dokumenty, fotografiemi, svědectvími a staršími znaleckými posudky.
Co dalšího je v okolí
Návštěvu hřbitova lze spojit s Muzeem T. G. Masaryka v Lánech, které sídlí v bývalém tereziánském špýcharu a věnuje se prezidentovu osobnímu i veřejnému životu. Nedaleko stojí také zámek Lány a zámecký park. Hřbitov je přístupný veřejnosti; samotná hrobka zůstává pod zemí a zvenčí je patrná její klidná povrchová úprava.