V Městském muzeu Lanškroun se sklářství představuje nejen prostřednictvím hotových výrobků. Expozice v areálu zámku na náměstí A. Jiráska vysvětluje také to, co provoz lesní hutě obnášel a jak řemeslo souviselo s okolní krajinou. Návštěvníci tu uvidí sklo z různých historických období i nástroje a suroviny, bez nichž by nemohlo vzniknout.
Sklo potřebovalo dřevo i zkušené ruce
K výrobě skla se používal křemen, vápenec, dřevo a potaš. Ta se získávala z dřevěného popela, takže lesní porosty neposkytovaly jen palivo pro pec. Dřevo bylo potřeba také při přípravě jedné ze základních surovin. Směs se pak tavila při vysoké teplotě a její zpracování vyžadovalo zručnost i znalost řemesla.
V expozici jsou k vidění také sklářské nástroje. Jejich základní podoba se od počátků výroby měnila jen pomalu, protože vycházela z praktických potřeb práce s roztaveným sklem. Návštěvník tak může vnímat vystavené nádoby a dekorativní předměty nejen jako výsledek výtvarného umění, ale také jako doklad promyšlené technologie a náročné ruční práce.
Hutě se stěhovaly za dřevem
Lesní sklárny vznikaly v místech, kde měly dostatek dřeva pro provoz pecí i výrobu potaše. Když zásoby v okolí ubývaly, huť často ukončila činnost nebo se přesunula jinam. Její zánik tak mohl být přímým důsledkem způsobu výroby, který spotřebovával velké množství dřeva.
Sklářské provozy se nacházely v řadě míst na pomezí Čech, Moravy a Kladska. Patřily k nim Mladkov, Těchonín, Celné, Lichkov, Jamné, Orličky, Mlýnice, Bílá Voda, Moravský Karlov, Stříbrnice, Kunčice, Sklené, Františkov nebo Branná. Hutě stály také na území Kladska. Jejich přesný počet v jednotlivých obcích není vždy spolehlivě doložen a některé lokality by si zasloužily další historický či archeologický průzkum.
Dominik Schürer z Mlýnice
Jednou z výrazných postav regionálního sklářství byl mistr a podnikatel Dominik Schürer, spojený s Mlýnicí, dnešním Mlýnickým Dvorem. Jeho sklo si získalo dobrou pověst a dostalo se až k císařskému dvoru v Praze. Jeho životní příběh ukazuje, jaké postavení mohl úspěšný sklář v raném novověku získat.
Dne 1. července 1592 povýšil císař Rudolf II. Dominika Schürera a jeho příbuzné Valentina, Kašpara, Paula a Martina do šlechtického stavu. Rodina získala přídoměk z Waldheimu. V roce 1594 připadla Dominikovi do správy sklárna, dvůr a mlýn v Mlýnici. O čtyři roky později tam nechal postavit kostel a menší renesanční zámek.
Mlýnický Dvůr měl za Schürerů vedle výrobní také hospodářskou a společenskou funkci. Dominik mohl usazovat řemeslníky, provozovat některé živnosti a využívat zdroje potřebné pro chod hutě. Sklářství tak bylo součástí širšího života regionu, ne pouze prací lidí u pece.
Od renesančních tvarů k secesi
Hlavní část expozice tvoří skleněné výrobky z místních skláren, které pokrývají období od renesance po secesi. Na jednotlivých předmětech lze sledovat vývoj tvarů, zdobení i vkusu. Spolu se surovinami a nástroji pomáhají zasadit výsledné výrobky do kontextu tehdejší výroby.
Sklářská expozice prošla v roce 2022 novou instalací v souvislosti s rekonstrukcí přízemí lanškrounského zámku. Získala částečně nový výstavní fundus a novou grafiku včetně anglické verze. Na jaro 2023 byla plánována další obnova popisek a příprava propagačních materiálů v angličtině, němčině a polštině. S tématem se pojila také doprovodná akce SKLO LIVE! s ukázkami sklářských technik.
Muzeum sídlí v areálu zámku na náměstí A. Jiráska. Sklářská expozice je vhodná i pro návštěvu za nepříznivého počasí a lze ji spojit s dalšími muzejními sály. Provoz některých dalších expozic se může měnit; kvůli rekonstrukci byly některé uzavřené, zatímco sklářská měla zůstat přístupná.