Na pomezí Kyjova, Čeložnic a Zavadilky čeká výlet, při kterém se historie neukrývá v muzeu, ale přímo u lesní cesty. Naučná stezka Po hranici propojuje zhruba dvě desítky pískovcových hraničníků a přibližuje někdejší rozdělení Chřibů mezi různá panství a velkostatky.
Krátká trasa mezi Kameňákem a Zavadilkou
Základní úsek měří přibližně 3,6 kilometru a vede od Kameňáku směrem na Zavadilku. Z Čeložnic se na stezku napojíte po žluté turistické značce. Pro delší vycházku lze zvolit okruh dlouhý zhruba šest kilometrů.
Stezka vznikla a byla slavnostně otevřena v květnu 2017. Její trasu doplňuje sedm zastavení, která vysvětlují historii Kameňáku, vývoj Kyjova, staré mapování i vznik stabilního katastru. Dozvíte se také, jak se zdejší krajina proměňovala v důsledku hospodaření.
Nejde o cestu za jedinou výraznou památkou. Jednotlivé kameny se objevují postupně a společně vytvářejí obraz hranice, která kdysi oddělovala majetek různých vrchností. I nenápadný kámen uprostřed lesa tak získává konkrétní historický význam.
Hraničníky z 18. století i starší kámen
Většina dochovaných kamenů pochází z 18. století, především z jeho poloviny a závěru. Liší se rozměry i podobou podle doby a místa osazení. Nejčastěji byly vytesány z místního pískovce a některé mají na povrchu iniciály nebo letopočet.
Mezi dochovanými příklady je kámen královského města Kyjova z roku 1731 nebo hraničník milotického panství datovaný rokem 1761. Ještě starší je kus z roku 1634, který je na oficiálním webu spolku Po hranici uváděn jako nejstarší chřibský hraniční kámen. Nese iniciály Miloty ze Zástřizl, někdejšího majitele buchlovského panství.
Kameny byly odborně očištěny, ale zůstaly na místech, kde byly nalezeny. Nešlo tedy o jejich přesun podle pozdějších map nebo odhadů. Při procházce je proto potřeba počítat s tím, že jde o drobné historické památky: neměly by se poškozovat ani přemisťovat a okolní les je třeba ponechat bez zásahů.
Hranice nebyla jen čára na mapě
Hraničníky kdysi určovaly, komu patřily lesy, louky a další pozemky. Informační panely ukazují, jak se původní vrchnostenské hranice postupně promítaly do přesnějšího mapování a pozdějšího stabilního katastru. Návštěvník tak může sledovat nejen dějiny konkrétního místa, ale také proměnu způsobu, jakým lidé evidovali krajinu a vlastnictví.
Jedno ze zastavení připomíná také změnu postavení Kyjova. Dne 18. srpna 1548 udělil Ferdinand I. městu status města své komory. Kyjov se tím vymanil z podřízenosti tehdejšímu vrchnostenskému vlastníkovi, což pomáhá vysvětlit význam hranic mezi městem a okolními panstvími.
Proč se některé kameny nedochovaly
Největší šanci přežít měly hraničníky v lesích a na hůře přístupných místech. Z otevřené krajiny postupně mizely, mimo jiné v souvislosti s kolektivizací, modernizací zemědělství a změnami v lesním hospodářství. Některé zakryla vegetace, jiné byly objeveny až při podrobnějším průzkumu.
O dokumentaci a péči o tyto památky se stará spolek Po hranici z. s. s finančním přispěním města Kyjova. Kromě sedmi zastavení přímo na stezce jsou informační panely také v Kyjově, na Čeložnických Pastvinách a u Moštěnských kamenů.
Výchozí místa a podoba výletu
Na trasu lze vyrazit od Kameňáku, Zavadilky nebo z místa Čeložnice-Pastviny. Lesní terén je podle dostupných údajů nenáročný, takže stezka může vyhovovat pěším návštěvníkům, rodinám s dětmi i seniorům. Kromě času na samotnou chůzi se vyplatí počítat také s prohlížením panelů a hledáním kamenů v okolí cesty.
Značení i průchodnost lesních cest se mohou měnit. Aktuální stav proto poskytuje město Kyjov nebo spolek Po hranici.