Parkoviště u silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou je výchozím bodem krátké procházky k Jezerní slati. Písková cesta měří zhruba 250 metrů a navazuje na dřevěný povalový chodník, který návštěvníky zavede nad rašeliniště. Celý přístupný úsek má přibližně půl kilometru; s prohlídkou okolí počítejte asi s půlhodinou.
Výhled na rašeliniště i Antýgl
Jezerní slať leží na Šumavských pláních v nadmořské výšce přibližně 1 050 až 1 080 metrů. Z chodníku se otevírá pohled na rozlehlou, jen mírně zvlněnou plochu. Za dobré viditelnosti je odtud možné zahlédnout také špičatý vrchol Antýglu, který měří 1 253 metrů.
Povalový chodník je široký asi 1,4 metru a po stranách má vodicí lišty. Nenáročná trasa je vhodná také pro lidi s pohybovým omezením. U parkoviště je vyhrazené místo pro vozíčkáře a k dispozici je mobilní toaleta. I na tak krátkou cestu se hodí pevná obuv: počasí na Šumavě se rychle mění a u rašeliniště může být chladno, mokro či větrno i v létě.
Místo, kde se drží studený vzduch
Jezerní slať patří k nejchladnějším místům v Česku. Historicky zde byla naměřena teplota −41,6 °C. Nízké hodnoty souvisejí s polohou v mělké sníženině: za jasných a klidných nocí se v ní hromadí studený vzduch a vzniká teplotní inverze. Nejde tedy jen o náhodný výkyv běžné zimní předpovědi.
Rašeliniště se začalo utvářet v poledovém období v trvale podmáčeném horském prostředí. Protože je v půdě málo kyslíku, odumřelé rostliny se rozkládají pomalu a jejich zbytky se postupně mění v rašelinu. Významnou roli v tomto procesu má rašeliník, který dokáže zadržet velké množství vody.
Lokalita zabírá 208 hektarů. Rašelina je v průměru hluboká asi 2,5 metru, v některých místech její mocnost dosahuje až 7,6 metru. Slať leží na rozvodí Vltavy a Otavy a patří do pramenné oblasti Šumavských plání. Její jižní část odvodňuje Kvildský potok směrem k Teplé Vltavě, severní náleží do povodí Otavy.
Citlivá příroda a stopy lidské činnosti
V kyselém a na živiny chudém prostředí rostou druhy přizpůsobené životu na rašeliništi. Patří k nim bříza trpasličí, rašelinné borovice, klikva, vlochyně, kyhanka, suchopýr nebo rosnatka okrouhlolistá. Mimo vyznačený chodník se proto nevydávejte: každý krok může citlivý ekosystém poškodit.
Dnešní podoba slati není bez stop někdejšího hospodaření. Rašelina se tu ručně dobývala metodou zvanou borkování. V terénu po ní zůstaly pruhové sníženiny, takzvané vany, a vyvýšené pásy označované jako špalky. Krajinu pozměnilo také odvodňování.
Správa Národního parku Šumava při obnově vodního režimu mokřadů ukazuje rozdíl mezi hlubokými odvodňovacími kanály a místy, kde se podařilo vodu znovu zadržet. Rašeliniště zpomalují její rychlý odtok a ukládají uhlík v organické hmotě. Jezerní slať je přírodní rezervací od roku 1933 a dnes leží v klidovém území Národního parku Šumava.
Chodník může být v zimě uzavřený
Jezerní slať patří k hojně navštěvovaným místům, pohyb mimo povalovou trasu je proto nevhodný a v některých obdobích také omezený. Naučná stezka může být uzavřena během zimování. Vyhlídková věž v současnosti není přístupná. V roce 2025 byla uzavřena smlouva na přípravu dokumentace k odstranění stávající věže a výstavbě nové; dokončení ani otevření nové stavby potvrzené není.
Kdo si chce výlet prodloužit, může z Kvildy vyrazit na okruh kolem Jezerní slati. Trasa měří 15,5 kilometru, má převýšení 282 metrů a její absolvování zabere přibližně čtyři a půl hodiny.