Při cestě mezi Kvildou a Borovou Ladou se u osady Františkov dá zastavit u pomníku převaděčů. Najdete ho na vyvýšeném místě poblíž silnice a dřevěného mostku přes Teplou Vltavu. Odhalen byl 19. června 2004 a připomíná Čechy i Němce, kteří pomáhali lidem dostat se přes hranici, stejně jako ty, kdo museli opustit svůj domov.
Dnes okolí působí tiše, v prvních letech po komunistickém převratu v únoru 1948 však patřilo k místům, kudy vedly cesty na Západ. Lesy, rašeliniště, řeky i přísně střežené hranice tvořily kulisu nebezpečných přechodů. Pomník tak připomíná nejen jednotlivé průvodce, ale také lidi, kteří se vydali hledat svobodu za hranicemi.
Kanál 54 a šumavský průvodce
Františkov je spojován s převaděčskou trasou známou jako Kanál 54. Vedla přes Teplou Vltavu a tamní mostek představoval citlivý úsek cesty. Každý průchod znamenal riziko, protože pohyb v pohraničí sledovaly bezpečnostní složky. Lesní porosty a členitý terén mohly průvodcům pomoci, vodní toky ale cestu zároveň komplikovaly.
S trasou je spojován Kilián Franz Nowotny, který pocházel z německé rodiny ze Starých Hutí. Po odsunu v roce 1946 se usadil v bavorském Röhrnbachu a do šumavských lesů se vracel po cestách, jež znal z dřívějších pašeráckých let. Název Kanál 54 se objevuje v pozdějších materiálech StB i ve svědectví Josefa Peka.
Důležitým orientačním místem byl skalní útvar Biertopf, česky Pivní hrnec. Z jeho okolí bylo možné sledovat most, převáděné osoby i jejich průvodce. Krajina poskytovala úkryt, ale zároveň zvyšovala nebezpečí, které každá cesta přes hranici přinášela.
Skutečný Nowotny a filmový Král Šumavy
Nowotného osud inspiroval spisovatele Rudolfa Kalčíka k vytvoření postavy Krále Šumavy. Film Karla Kachyni měl premiéru v roce 1959 a přispěl k obrazu tajemného převaděče, který se vyzná v každém koutě pohraničních lesů. Film je však uměleckým zpracováním, nikoli přesným dokumentem; skutečné příběhy uprchlíků i převaděčů byly složitější a jejich popisy se mohou podle svědectví a místních výkladů lišit.
Rozcházejí se také údaje o datu zásahu StB u Františkova. Místní historické materiály uvádějí květen 1950, jiné prameny květen 1954. Oblastí každopádně prošel zásah bezpečnostních složek a došlo zde k přestřelce.
Od sklárny k pomníku
Františkov má i starší průmyslovou minulost. V polovině 18. století zde vznikla sklárna, po níž následovala papírna a dvě vodní elektrárny. Jméno osady souvisí s Franzem Thunem: v 19. století nechal u sklárny postavit domky pro skláře. Krajina tak vedle příběhu uzavřené hranice uchovává také stopy někdejšího průmyslu.
Pomník lze spojit s cestou mezi Kvildou, Františkovem a Borovou Ladou. V okolí leží Pivní hrnec a v Kvildě místní muzeum přibližuje historii regionu. Samostatná poštovní adresa ani ověřené souřadnice pomníku se běžně neuvádějí; jako orientační body slouží Františkov u Kvildy nebo Pivní hrnec. Parkovat se má na označených a vyhrazených místech, nikoli volně u pomníku či na krajnici. V území Národního parku Šumava je třeba respektovat značení a nevjíždět mimo povolené komunikace.