MiG-23 MF s trupovým číslem 7184 patří k výrazným exponátům Leteckého muzea v Kunovicích. Stroj, který sloužil také u žateckého stíhacího pluku, je posledním letounem této verze dodaným do Československa. V muzeu si ho můžete prohlédnout zblízka vedle dalších vojenských, sportovních i dopravních letadel.
Od Bechyně přes Žatec až do muzea
MiG-23 s výrobním číslem 0390217184 vyrobil v roce 1979 moskevský závod Znamja Truda. Poprvé vzlétl 22. září a ještě v témže roce byl dodán do Československa. Jeho první působiště bylo v Bechyni, poté létal u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích.
V květnu 1983 se přesunul k 11. stíhacímu leteckému pluku v Žatci. Mezi piloty, kteří na něm létali, byl Václav Vašek, pozdější velitel pluku a známý předváděcí pilot. Letoun se v září 1984 zapojil do cvičení Štít 84. Podle muzejních podkladů tehdy ze Žatce během pěti minut odstartovalo 72 letadel.
Do vzduchu se MiG-23 naposledy vydal 30. června 1994. Celkem zaznamenal 1 375 startů a přistání a nalétal 927 hodin a 30 minut. Po vyřazení ho v roce 1996 prodali podniku LOM Praha a později byl vystaven v pražských Malešicích. Do Kunovic dorazil v prosinci 2021 po demontáži a pozemní přepravě; veřejnosti je přístupný od léta 2022.
Stíhačka s křídlem, které mění polohu
MiG-23 byl jednomístný jednomotorový nadzvukový letoun určený pro boj ve vzduchu i útoky na pozemní cíle. Měl přetlakovou a klimatizovanou kabinu, katapultovací sedačku a zatahovací podvozek. Jeho typickým znakem byla měnitelná geometrie křídla: při nižších rychlostech nabídla větší plochu, zatímco při rychlém letu se křídla přitáhla k trupu.
Typ poprvé vzlétl v roce 1967. Muzeum jej uvádí jako první sovětský stíhací letoun s měnitelnou geometrií křídla a zároveň první sovětský stíhací letoun třetí generace. Exportní verze MF se do Československa dodávala v letech 1978 a 1979 a sloužila u jednotek protivzdušné obrany státu.
Pokročilejší konstrukce přinášela také náročnější údržbu a menší provozní jednoduchost než rozšířenější MiG-21. MiGy-23 MF přestaly u českého letectva sloužit v roce 1994, poslední české stroje typu MiG-23 byly vyřazeny o čtyři roky později. Kunovický letoun je nejen posledním MiGem-23 MF dodaným do Československa, ale také prvním exponátem muzea zastupujícím třetí generaci stíhaček a prvním strojem s měnitelnou geometrií křídla.
Exponáty na dosah a spojení s výrobou v Kunovicích
Muzeum založili v roce 1970 členové Slováckého aeroklubu, především Jiří Marek a Alois Hráček. Zpočátku shromažďovali hlavně letadla vyrobená v Kunovicích nebo vzniklá ve spolupráci s místním průmyslem. Areál u letiště muzeum využívá od roku 1991 a dnes v něm vystavuje více než třicet exponátů.
Letecká výroba má v Kunovicích dlouhou tradici. Závod navázal na pobočku Avie z poloviny 30. let a později se tu vyráběly nebo vyvíjely například Blaník, L-200 Morava, L-29 Delfín, Z-37 Čmelák a L-410 Turbolet. Sbírka proto zahrnuje vedle vojenských letadel také stroje sportovní a dopravní, vrtulník, bezpilotní letoun, radar, vlečný terč, řez leteckým motorem i výzbroj z období Československé lidové armády.
Exponáty nejsou v areálu obehnány běžnými bariérami. Některých se lze dotknout a do vybraných letadel je možné nahlédnout; přístupnost interiérů se může měnit podle jejich technického stavu. Zážitek doplňuje radiokomunikace mezi posádkami a věží kunovického letiště.
Naganský expres i letoun, který přivezl papeže
Mezi další výrazné stroje patří vládní Tupolev Tu-154M, přezdívaný Naganský expres. V roce 1998 dopravil československou olympijskou hokejovou výpravu z Japonska do Prahy. Návštěvníci mohou nahlédnout také do vládního Jakovlevu Jak-40, kterým v roce 1990 přiletěl do Kunovic papež Jan Pavel II.
V zastřešené části jsou k vidění například Aero L-39 ZA Albatros, Zlín Z-126 Trenér II, bezpilotní Sojka III TVM a řez motorem Ivčenko AI-25 TL. Muzeum na adrese Letecká 1383 v Kunovicích bývá otevřené sezoně, zpravidla od dubna do října; provozní dobu lze ověřit telefonicky. Pořádá také komentované prohlídky, noční muzeum, Military den a akce zaměřené na údržbu letadel. Vstupné a prodej suvenýrů pomáhají financovat provoz a opravy, které muzeum podle svého provozovatele nehradí ze státního rozpočtu.