Při cestě z Kuksu k hospitálu se přes Labe nepřechází po jediném mostě. Trasu tvoří kamenné přemostění široké nivy a ocelová konstrukce nad hlavním tokem. Každá část vznikla v jiné době a plní jinou úlohu.
Čtyři oblouky v záplavové nivě
Kamenný inundační most pochází z poslední čtvrtiny 18. století. Jeho čtyři oblouky překonávají území, které Labe při vyšším stavu vody pravidelně zaplavuje. Most tedy neslouží jen k přechodu přes samotnou řeku: vede také přes její široký záplavový prostor.
Na místě je dobře vidět, že koryto řeky představuje jen část území, s nímž musela stavba počítat. Inundační most je národní kulturní památkou a v letech 2014–2015 byl opraven v rámci obnovy areálu Kuks.
Ocel nad vlastním tokem
Na kamennou část navazuje most přes hlavní koryto Labe. Ten vznikl na počátku 80. let 19. století jako náhrada staršího dřevěného mostu. Nýtovaná příhradová konstrukce je ze svářkové oceli, dnes vzácného materiálu, a řeku překonává jediným polem o rozpětí přibližně 19 metrů.
Nosnou část tvoří dva příhradové nosníky. Vedle kamenných oblouků působí ocelový most jako připomínka technického stavitelství 19. století, zároveň je ale součástí praktického spojení obce s hospitálem.
Obnova nýtované konstrukce
Špatný technický stav vedl v roce 2004 k uzavření ocelového mostu pro automobilovou dopravu. V roce 2013 se omezil také počet lidí, kteří na něm mohli být současně. O čtyři roky později konstrukce prošla obnovou.
Při opravě se použily tradiční postupy včetně nýtování a most byl zároveň zesílen. Průzkum umožnil obnovit také tmavě červený nátěr odpovídající době jeho vzniku. Zásah zachoval původní technický charakter stavby a umožnil její další využívání.
Součást cesty ke kukskému hospitálu
Obě konstrukce patří k pěšímu propojení mezi obcí Kuks a hospitálem. Během jedné cesty tak lze sledovat přechod od kamenných oblouků nad nivou k ocelovým nosníkům nad řekou. Most není samostatným cílem s oddělenou návštěvní dobou, ale součástí trasy mezi obcí a areálem hospitálu.