Křtiny leží asi patnáct kilometrů severovýchodně od Brna a jsou přirozeným výchozím místem pro poznávání střední části Moravského krasu. Výlet může začít u barokního chrámu Jména Panny Marie a pokračovat do Josefovského údolí, kde se nachází Býčí skála – cenná jeskyně, archeologická lokalita i útočiště chráněných živočichů.
Ve Křtinách dominuje Santiniho chrám
Chrám Jména Panny Marie patří k nejvýraznějším barokním stavbám na Moravě. Podle návrhu Jana Blažeje Santiniho Aichla se začal stavět roku 1718 a dokončen byl v roce 1750. Jeho monumentální centrální prostor má půdorys řeckého kříže a v lesnatém okolí Křtin působí zvlášť výrazně.
Poutní tradice je starší než současný kostel. Místní podání spojuje gotickou sochu Panny Marie Křtinské s rokem 1210; toto datum je součástí tradice, nikoli přesně doloženým počátkem zdejšího mariánského kultu.
K chrámu přiléhají ambity a někdejší rezidence zábrdovických premonstrátů, která byla později přestavěna na klasicistní zámek. V ambitech je také zvonohra s 33 hlasy. Její zvony přibývaly v letech 2004, 2007 a 2010 a dohromady váží téměř dvě a půl tuny. Při pravidelném hraní se zvuk stává součástí návštěvy areálu.
Kostnice pod chrámem
Podzemí chrámu ukrývá kostnici, objevenou a zpřístupněnou na začátku 90. let 20. století. Jsou v ní ostatky stovek středověkých obyvatel Křtin. Mezi nejpozoruhodnější nálezy patří lebky zdobené barevnými ornamenty, jejichž význam se dosud nepodařilo spolehlivě objasnit.
Kostnici lze navštívit po předchozí domluvě s farním úřadem. Ornamenty přitahují pozornost, jejich původ ani účel však není možné s jistotou vysvětlit.
Býčí skála a nálezy z doby halštatské
Z Křtin vede cesta k Josefovskému údolí a Býčí skále. Ta je součástí jeskynního systému Rudické propadání–Býčí skála, který měří přibližně třináct kilometrů. Proslulost jí přinesly především archeologické nálezy z doby halštatské, tedy zhruba z let 800 až 450 před naším letopočtem.
První významný objev zde učinili roku 1869 bratranci Felklovi. V nádobě se spáleným prosem našli poškozenou bronzovou figurku býčka, podle níž jeskyně dostala jméno. O několik let později Jindřich Wankel odkryl lidské ostatky, dvě koňské kostry a kostru prasete. Mezi nálezy byly také předměty ze zlata, bronzu a železa, keramika, šperky, obilí, ohniště a stopy spálené hlíny.
Býčí skála bývá popisována jako halštatská jeskynní svatyně. Wankel nález vykládal jako pohřeb významného velmože, při němž byli obětováni lidé. Současné interpretace jsou opatrnější: záznamy původního výzkumu mají své limity a jeskyně mohla mít kultovní i praktické využití. Pozornost poutá také takzvaná princezna z Býčí skály. Podle Ministerstva kultury pochází z první poloviny 6. století před naším letopočtem a Moravské zemské muzeum podle jejích pozůstatků vytvořilo antropologickou rekonstrukci tváře.
Vstup do jeskyně je výjimečný
Býčí skála nemá pravidelné prohlídky a samostatný vstup do ní není možný. Otevírá se jen při výjimečných dnech otevřených dveří, kdy návštěvníky provázejí speleologové. Termíny se mění podle jednotlivých let. Uvnitř je přibližně devět stupňů, vysoká vlhkost a nerovný povrch, proto je při organizované návštěvě nutná pevná obuv. Psi do jeskyně nesmějí.
Omezení souvisí také s ochranou přírody. Býčí skála je významným zimovištěm netopýrů a její okolí slouží jako hnízdiště kriticky ohroženého sokola stěhovavého. V některých obdobích proto může být pohyb v lokalitě omezen.
Další zpřístupněnou památkou v okolí je jeskyně Výpustek. Její příběh vedle krasové přírody zahrnuje těžbu fosfátových hlín i vojenské využití ve 20. století.