Dominanta uprostřed Žibřidic
Žibřidice jsou místní částí obce Křižany v Libereckém kraji. Uprostřed sídla, na mírném návrší v nadmořské výšce přibližně 330 až 390 metrů, stojí kostel svatého Šimona a Judy. Z dálky i zblízka působí jako výrazný orientační bod, přestože jeho interiér zůstává už desítky let uzavřený.
Návštěvníka tu nečeká samostatná stavba, ale celý historický celek. Kromě kostela ho tvoří hřbitov, zděná zvonice s dřevěným patrem a kamenná ohradní zeď s branou. Areál se vstupem od severu tak připomíná nejen sakrální architekturu, ale i někdejší uspořádání obce a způsob, jakým v ní fungoval duchovní život.
Od středověkého kostela k ranému baroku
O kostele v Žibřidicích se píše už v soupisu papežských desátků z roku 1352. Nejstarší stavbou měl být dřevěný kostel, který v různých podobách sloužil až do 17. století. Dnešní budova vznikla v sedmdesátých letech 17. století v době, kdy hrabě Christoph Rudolf von Breda obnovoval panství Lemberk i jeho církevní stavby.
Za pravděpodobného autora projektu bývá označován Caesar Biot, hraběcí stavitel spojený také s přestavbou bredovského rodového sídla. Jeho autorství však není jisté. Kostel každopádně dobře zapadá do období po třicetileté válce, kdy se v severních Čechách opravovala a znovu budovala sídla, vesnice i náboženské zázemí.
Stavba, kterou doplňuje hřbitov a zvonice
Kostel má jednolodní dispozici. Obdélnou loď uzavírá presbytář s polygonálním zakončením a vnější stěny zpevňují opěráky. Na západní straně stojí hranolová věž, která není umístěna přesně v podélné ose stavby. Na severu se nachází sakristie, respektive předsíň.
Důležitou součástí místa je také hřbitov. Přibližně kolem roku 1900 byl rozšířen a starší část od novější dodnes odděluje terénní vlna. Spolu s ohradní zdí, branou a zvonicí vytváří prostor, jehož jednotlivé prvky pomáhají číst vývoj Žibřidic v průběhu staletí.
Po roce 1948 přišlo uzavření a chátrání
Poslední doložená oprava kostela se uskutečnila v roce 1948. Letopočet měl být umístěn nad západním portálem. V dalších desetiletích však pravidelná péče slábla a v roce 1963 měl být kostel definitivně uzavřen.
Od té doby se jeho stav postupně zhoršuje a dnes je označován za velmi špatně zachovaný. Přesný rozsah současného poškození nelze z dostupných údajů spolehlivě určit. Do interiéru proto není možné počítat s běžným vstupem a bez povolení není bezpečné vstupovat ani do případně ohrožených částí areálu.
Příběh stavby ovlivnila proměna celé obce
Do poloviny 20. století byly Žibřidice tradičně německou obcí. Po druhé světové válce odsun původních německých obyvatel zásadně proměnil místní komunitu. Přerušila se také kontinuita vztahu k památkám, které předchozím generacím po dlouhou dobu patřily ke každodennímu životu.
Kostel proto není jen ukázkou raně barokní architektury. Je také svědectvím o proměně zdejšího obyvatelstva a o obtížném hledání nového využití pro opuštěná sakrální místa. Obec Křižany se podle uváděných informací snaží o obnovu kostela, konkrétní rozsah prací, termín ani způsob financování však potvrzené nejsou.
Zastavení pro návštěvníky Liberecka
Žibřidický areál není klasickou turistickou atrakcí s pravidelnými prohlídkami. Zvenčí si tu ale lze prohlédnout raně barokní dispozici kostela, jeho věž, samostatnou zvonici, hřbitov i kamenné ohrazení. Místo může zaujmout hlavně ty, kdo při výletech vyhledávají méně známé historické památky a klidná místa mimo hlavní turistické trasy.
Přístupnost se může měnit a kostel zůstává dlouhodobě uzavřený, proto je před návštěvou potřeba ověřit aktuální režim u obce Křižany. Samotný hřbitov je veden jako neopuštěný a jako jeho vlastník je uváděna obec; tento údaj se však automaticky nevztahuje na kostel.