V okolí Milov se horní tok Svratky nezdržuje v rovném korytě. V Milovské kotlině zpomaluje, vytváří zákruty a mezi nimi tůně i krátké písčité náplavy. Při jarním tání nebo po vydatných letních deštích se voda rozlévá do nivy. Právě možnost přirozeně měnit směr a zaplavovat okolní louky dává zdejší krajině její výjimečný charakter.
Přírodní rezervace Meandry Svratky leží u obce Křižánky v CHKO Žďárské vrchy a zasahuje také do katastru Sněžného. Chráněným územím je od roku 2014 a rozkládá se na přibližně 60,56 hektaru. Jeho tvář se mění s množstvím vody i během roku, takže návštěvníka nečeká jediný neměnný obraz krajiny.
Od lagun po vlhké louky
V nivě se střídají vodní plochy, mokřady, slatiniště, přechodová rašeliniště, vlhké louky i sušší trávníky. Břehy lemují údolní jasanovo-olšové luhy. V části zvané Rychtářky vznikají při rozlivech dočasné laguny; když voda opadne, zůstávají tůně a mokré břehy.
Tento proměnlivý vodní režim má význam i mimo samotnou rezervaci: niva při vyšších průtocích zadržuje vodu a podílí se na jejím přirozeném čištění. V průběhu roku se tu střídají jarní rozlivy, letní louky i podzimní mlhy nad mokřady. Podoba území se přitom může změnit i v krátké době podle počasí a stavu vody.
Rostliny a živočichové mokřadní krajiny
Rozmanitost prostředí umožňuje výskyt druhů s různými nároky. Mezi vzácné rostliny patří rdest alpský, prstnatec májový a všivec lesní. Na bahnitých březích Svratky roste také rukev obojživelná, která zde dosahuje výškového maxima svého rozšíření v České republice.
V potočním prostředí byla doložena vitální populace kriticky ohrožené mihule potoční i střevle potoční. Mokré louky a okolní porosty obývají například modrásek bahenní, ještěrka živorodá, vydra říční a rejsek horský. Ten patří mezi glaciální relikty – druhy spojené s chladnějšími podmínkami, které se u nás dochovaly z dávnějších období.
Hýl rudý na cestě do Indie
Mezi zdejšími ptáky je výrazný hýl rudý. Podle odborného článku z roku 2020 v rezervaci pravidelně hnízdilo přibližně deset párů; tento údaj však nepředstavuje aktuální sčítání. První prokázané hnízdění v území zaznamenali už v roce 1988.
V roce 2011 sledovali jednoho samce vybaveného geolokátorem. Na zimoviště v Indii urazil více než 6 200 kilometrů za necelý měsíc. Jeho tah tak spojil zdejší mokré louky s místem vzdáleným tisíce kilometrů.
Louky, o které se lidé starali
Podobu nivy formovala vedle řeky také lidská činnost. Louky se tradičně kosily a na některých místech se pásla zvířata. Ve druhé polovině 20. století však hospodaření na rozsáhlých plochách ustalo. Zdejší přírodní společenstva tak odrážejí jak podmínky mokřadní krajiny, tak její dlouhou historii péče o louky.
Meandry Svratky jsou citlivým územím. Při procházení je proto důležité zůstávat na přístupných cestách, nevstupovat do porostů a nerušit hnízdící ptáky.