Na Křivoklátě můžete projít kaplí, Královským a Rytířským sálem, knihovnou s přibližně 52 tisíci svazky i vězením a mučírnami. Fürstenberské muzeum a obrazárna přibližují další kapitolu jeho dějin. Ve Velké válcové věži jsou lovecké sbírky, zatímco věž Huderka ukrývá černou kuchyni a nabízí vyhlídkový ochoz.
Podoba hradu, který stojí na skalnatém ostrohu nad údolím Rakovnického potoka, je výsledkem nejen středověkého stavitelství. Výrazně ji ovlivnil požár z 18. srpna 1826, následné chátrání a zásahy několika generací architektů a stavitelů.
Oheň se šířil hradem i podhradím
Krátce před půl desátou dopoledne začalo hořet v prostoru bytu vrchního aktuára, vysokého správního úředníka. Během necelých tří hodin plameny zasáhly pivovar, knížecí pokoje a vrchnostenskou kancelář, pokračovaly k prochodité věži a starému hradu a zničily nebo těžce poškodily většinu střech.
Požár urychloval vítr a suché počasí. Na hradě chyběla dostatečná zásoba vody a hasičské vybavení nestačilo rozsahu neštěstí. Pomoc dorazila také z Rakovníka a z knížecích železáren v Nové Huti. Vítr nesl hořící šindele a oharky na lesní stráň i do osady Budy, kde vzplály dva domky. Poškozeny byly rovněž další stavby pod hradem; s jejich obnovou později pomohlo fürstenberské panství.
Nezanikl však celý hrad. Zachovaly se zaklenuté části kaple a rytířského sálu a požár minul i některé novější budovy v severozápadním rohu areálu kolem věže Huderky. Zachránit se podařilo také část úředního archivu a pozemkových knih. Příčina požáru nebyla spolehlivě objasněna a vyšetřování neurčilo viníka.
Obnova se protáhla na celé století
Křivoklát postihly ničivé požáry už dříve. Poškození z roku 1422 vedlo za Vladislava Jagellonského k pozdně gotické přestavbě; další velké požáry následovaly v letech 1597 a 1643. Při tom druhém shořelo 38 místností a také cenné originály majestátů křivoklátských manů. Katastrofa z roku 1826 tak nebyla první, zároveň ale odstartovala mimořádně dlouhé období obnovy.
Za návratem hradu k působivější historické podobě stál kolem roku 1850 také historik umění a archeolog Jan Erazim Vocel. Po smrti Karla Egona II. z Fürstenbergu v roce 1854 se práce zpomalily nebo zastavily. Znovu se rozběhly po roce 1873 za Maxe Egona z Fürstenbergu. Už v roce 1876 se však v severním křídle zřítila část královniných komnat. Kvůli špatnému stavu bylo později nutné celé křídlo strhnout.
Opravy a úpravy probíhaly v několika etapách. V 80. letech 19. století na hradě pracoval architekt Josef Mocker. Věnoval se malému rytířskému sálu, balkonu před vjezdem do paláce, vysokým věžím i hradebním ochozům. Nejvýrazněji se zapsal do obnovy Velké válcové věže.
Ta zůstávala po požáru v roce 1643 bez střechy po mnoho generací. Nový krov a krytinu dostala až roku 1883 při Mockerově obnově. Věž tehdy zvýšil o jedno podlaží a její patra zaklenul.
Poslední práce skončily ve 20. letech
Od roku 1906 se na obnově podílel také vídeňský architekt Humbert Walcher von Moltheim. Zaměřil se mimo jiné na hradní kapli, kde vznikla nová královská oratoř a nové přístupy. První světová válka další práce přerušila. Severní křídlo pak ve 20. letech obnovovali Kamil Hilbert a Josef B. Urban; práce skončily v roce 1921.
Obnova 19. století často směřovala k idealizované gotické podobě, zatímco pozdější památková péče více přihlížela k dochovaným konstrukcím a jednotlivým stavebním etapám. Křivoklát tak ukazuje, jak se v čase měnil přístup k historickým památkám. Jeho dnešní podoba vznikala téměř celé století po požáru.
Hrad leží v krajině, která kdysi sloužila jako rozsáhlý lovecký revír českých králů. Výlet do jeho okolí lze spojit s poznáváním Křivoklátska, například s cyklistickou naučnou stezkou mezi Křivoklátem a Rakovníkem. Fürstenbergové hrad vlastnili od roku 1733 do roku 1929, kdy jej Max Egon II. prodal československému státu. Dnes je Křivoklát národní kulturní památkou.