Patrový barokní sál, modré rokokové salonky a připomínka někdejší základní školy. Zámek v Křinci ukazuje několik různých podob své minulosti a zároveň i to, jak vypadá památka, kterou její současní majitelé stále obnovují. Z 52 místností je zpřístupněna jen část; některé další se opravují nebo slouží jako zázemí.
Prohlídka od sálu po školní lavice
Největší prostor zámku má dvě řady oken, šachovnicovou podlahu a výšku přibližně 8,5 metru. Přiléhá k němu kaple s obrazem snímání z kříže a sochami světců. Celek připomíná dobu, kdy sídlo plnilo především reprezentativní úlohu.
Jinou atmosféru mají dva modré rokokové salonky. Jejich interiéry doplňují nástěnné malby, klenuté stropy, dřevěné podlahy a bílá kachlová kamna. Prohlídková trasa vede také jídelnou s přípravnou pokrmů a dalšími historickými místnostmi.
Ve druhém patře čeká expozice staré školy. Kromě lavic a učebních pomůcek připomíná také učitelský byt. Zámek totiž v letech 1949 až 1968 sloužil jako základní škola.
Od tvrze k baroknímu zámku
Křinec je v písemných pramenech doložen od roku 1352. Na místě dnešního zámku stávala středověká tvrz, kterou v minulosti spojovali mimo jiné s pány z Valečova, Ronova a Valdštejna. Zásadní přestavba začala poté, co panství v polovině 17. století získal italský šlechtic August Pavel Morzin.
Na starších základech nechal od roku 1649 budovat raně barokní sídlo. Boční křídla vznikla přibližně v letech 1659 až 1660. Autorem projektu mohl být architekt Carlo Lurago, jeho účast však není definitivně prokázána. Zámek tvoří tři křídla a doplňuje ho hospodářský dvůr, park, špýchar, konírny, další hospodářské budovy, ohradní zeď a vstupní brána.
Hospodářskou stránku někdejšího panství přibližují dvě barokní konírny s mohutnými sloupy, klenutými stropy a kamennými žlaby. Dochovala se také barokní sýpka s dřevěnými trámy a vyřezávanými sloupy. Areál tak nepředstavuje jen šlechtické obytné sídlo, ale i zázemí, kde se hospodařilo a ukládaly zásoby.
Záchrana, která pokračuje po částech
Po Morzinech přešel zámek do vlastnictví Jakuba Wimmera. Od roku 1808 patřil frankfurtské bankéřské rodině Bethmannů, o její majetek však rodina přišla v roce 1945 v rámci poválečných konfiskací. Zámek poté spravovalo Národní muzeum, a to až do roku 2003. Nedostatek péče a proměny využití se na jeho stavu výrazně podepsaly.
Soukromý majitel získal zámek v roce 2006 a výraznější opravy se rozběhly od roku 2008. V roce 2026 si areál připomíná dvacet let pod správou rodiny Harapesových. Při převzetí byly ve zdech díry a stropy se propadaly, obnova proto postupuje postupně.
Opravovaly se například fasády východního a západního průčelí jižního křídla i jižní fasáda západního křídla. Přibyly také nové historizující dveře, které odpovídají podobě zámku z první poloviny 19. století. Vedle obnovených částí tak návštěvník stále uvidí prostory čekající na opravu.
Park a dění v areálu
Před zámkem se rozkládá anglický park o rozloze přibližně 26 600 metrů čtverečních. Zatímco zámek je v soukromém vlastnictví, park patří obci. Čtyři barokní sochy, které původně stály v zámeckém parku, dnes zdobí most přes řeku Mrlinu.
Areál hostí výstavy, přednášky, trhy, letní kino i komunitní a dětské programy. Koná se tu také festival Zámecké léto s divadlem, koncerty, občerstvením a komentovanými prohlídkami. V zámku funguje kavárna a svatební zázemí; od roku 2023 je k dispozici také zámecké apartmá.
Pravidelné prohlídky se obvykle konají o víkendech, jejich rozpis se ale mění podle kulturních a soukromých akcí. Zámecký okruh trvá přibližně hodinu, výstavní až hodinu a půl. Křinec leží asi 15 kilometrů od Nymburka a lze sem vyrazit také na kole z Nymburka nebo Poděbrad.