Jedním z exponátů Městského muzea v Kralupech nad Vltavou je pozdně gotický reliéf Poslední večeře Páně. Návštěvníci ho najdou v přízemí budovy, kde je od roku 2024 součástí stálé expozice. Za řezbou se přitom skrývá příběh, který propojuje pražskou Betlémskou kapli, obce v okolí Kralup i významné pražské instituce.
Scéna s třinácti postavami
Polychromované dílo je vyřezané z lipového dřeva a vzniklo nejspíš mezi lety 1500 a 1520, případně v první třetině 16. století. Autor zůstal neznámý. Přesto reliéf nepůsobí jako anonymní schematická práce: každá z třinácti postav má vlastní výraz a osobitý charakter.
Uprostřed výjevu sedí Ježíš mezi dvanácti apoštoly. Postavy nejsou rozmístěné kolem stolu v obvyklém strnulém uspořádání, ale jsou zachycené při jídle v polosedě nebo pololeže. Před nimi se na zemi či podložce objevují pokrmy, nádoby, džbán a talíře. Ve středu kompozice nechybí ani velikonoční beránek.
Součástí původního výrazu řezby byla také barevnost. Polychromii doplňovalo zlacení a lazury nanesené na stříbrný podklad. Reliéf tak měl charakter plastického obrazu a jeho dnešní podoba stále připomíná, jak mohla působit sakrální výzdoba na konci středověku.
Od Betlémské kaple k rodině z Otvovic
Tradiční vyprávění spojuje dílo s hlavním oltářem pražské Betlémské kaple. Jistotu však pro tento původ nemáme. Námět k takové domněnce vybízí především zobrazení chleba a vína, které odkazuje k eucharistii. Výjev může souviset také s přijímáním podobojí a s husitskou tradicí, výrazně spojenou právě s Betlémskou kaplí.
Po zrušení kaple v roce 1784 reliéf koupili Kateřina a Jakub Čubertovi. Dědictvím se později dostal k Jiřímu Čubertovi, rolníkovi z Otvovic u Kralup. V určité době přitom vzácná řezba nebyla v honosném interiéru, ale ve stodole. Její cesta tak vedla i prostředím, které mělo k muzejnímu vystavení velmi daleko.
Řezba se vrátila do regionu
Dalším majitelem se stal kněz J. A. Teibl. Ten nechal Poslední večeři Páně umístit do kostela Narození svatého Jana Křtitele v Zeměchách. V tamním kostele se nacházela přibližně od roku 1804 do roku 1918. Zeměchy jsou dnes součástí Kralup nad Vltavou, a vystavení v kralupském muzeu tak znamená návrat díla do oblasti, s níž bylo po dlouhou dobu spojeno.
Ve 20. století reliéf putoval také do hlavní budovy Národního muzea v Praze. Později byl k vidění v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, kde zůstal vystavený v letech 1987 až 2006. Poté byl uložen v depozitářích. Do Kralup se dostal znovu v roce 2024 a muzeum ho vystavuje na základě zápůjčky z majetku kralupské farnosti.
Co dalšího najdete v muzeu
Reliéf je součástí návštěvy Městského muzea v Kralupech nad Vltavou na adrese Vrchlického 590. Kromě pozdně gotické řezby si zde lze prohlédnout expozice věnované archeologii a historii města, Síň Jaroslava Seiferta, kovárnu Antonína Datla nebo kupecký krám. Otevírací doba a návštěvní režim se mohou řídit aktuálními pokyny muzea.