Čtyři bývalé železniční vozy stojí na nádraží v Kovářské ve výšce přibližně 850 metrů nad mořem. Místo někdejšího služebního zázemí dnes nabízejí pokoje s kuchyní, koupelnou i vytápěním. Noc tu provází blízkost horské krajiny a železnice, na které stále jezdí osobní vlaky i mimořádné soupravy.
Ze služebních vozů jsou místa k přespání
Vozy se jmenují Alois, Přednostův, Fanynka a Lesní. Podle železničářského označení jde o hytláky, tedy služební vozy řazené na konci nákladních vlaků. Poskytovaly zázemí vlakovým četám, které se věnovaly například posunu nebo přepřahání. Uvnitř mívaly kancelář, pohovku a toaletu, součástí výbavy byla také posuvná vrata a elektrické zařízení s dynamem a bateriemi.
Všechny čtyři vozy vyrobila v letech 1948 až 1957 vagonka Tatra v České Lípě. Z produkce jich tehdy vzniklo celkem 1358. Do Kovářské dorazily v létě 2020 z odstavného nádraží Ústí nad Labem–Západ, kde jim hrozilo sešrotování.
Po úpravách mají zateplení, krbová kamna i přímotop. Každý vůz je vybaven kuchyní, elektřinou, vodou, odpadem a vlastní koupelnou s teplou sprchou a splachovacím WC. V Aloisovi je velké vestavěné lůžko, které pojme až tři dospělé, případně dva dospělé a dvě děti. Panoramatická okna nabízejí výhled do okolí, zatímco v zimě dotváří pobyt zasněžené koleje a teplo kamen.
Ubytovat se dá také ve strážním domku
Další možností je obnovená vechtrovna na vejprtském zhlaví nádraží, zasazená do lesa. Někdejší strážní domek má dvě ložnice v podkroví, koupelnu, kuchyň a kachlová kamna. Venku je ohniště a koupací sud. Na rozdíl od vagonů připomíná spíše malý horský dům.
Vechtři v těchto domcích dříve obcházeli trať, kontrolovali koleje, výhybky i jejich upevnění a odklízeli například popadané stromy. Do podkroví vechtrovny vede úzké točité schodiště, proto není bezbariérová a provozovatel ji doporučuje spíše dětem od šesti let.
Areál s historií, který se podařilo zachránit
Kovářské nádraží leží na trati z Chomutova do Vejprt. Provoz na ní začal v roce 1872 a vybudovala ji Buštěhradská dráha. Sloužila také k přepravě hnědého uhlí z Podkrušnohoří do Saska. Železnice tak byla důležitá nejen pro dopravu, ale i pro průmysl a život místních horských obcí.
Výpravní budovu koupil v roce 2014 spolek Nádraží Kovářská. Byla ve velmi špatném stavu: měla propadlé stropy a podlahy, poškozenou střechu a uvnitř ležela vysoká vrstva sutin a odpadu. Obnova postupně přinesla nový krov zachovávající původní proporce, nová okna a opravená podlaží. Práce financují soukromé prostředky i výnosy z ubytování.
Do budoucna má budova sloužit také veřejnosti a počítá se v ní s expozicí o historii nádraží a trati. Součástí areálu je rovněž historická vodárna, která zásobovala vodní jeřáby pro parní lokomotivy. Jeden z jeřábů iniciátoři projektu znovu postavili.
Výchozí bod pro poznávání Kovářské
Trať není opuštěná. Osobní vlaky tu pravidelně zastavují především o víkendech a svátcích, a to od začátku května do konce září. Někdy se objeví také mimořádné osobní, nákladní nebo pracovní soupravy. Kolejiště je stále provozované, a není proto místem k volnému pohybu. Vagonové ubytování leží asi kilometr od centra obce a parkovat lze přímo u něj.
Pobyt je nekuřácký, bez domácích mazlíčků a bez Wi-Fi. Připojení 4G je podle provozovatele dostupné u všech českých operátorů. Kola a lyže je možné uložit v uzamykatelném připojeném voze. Obvykle se rezervují nejméně dvě noci; cena i volné termíny se mění podle data pobytu.
V obci stojí barokní kostel svatého Michaela, Mariánský sloup a kaple svatého Marka. K návštěvě zve také muzeum letecké bitvy z 11. září 1944 a zbytky vápenky z 19. století. Dějiny Kovářské jsou spojené s těžbou a zpracováním železné rudy. Už v roce 1599 tu vznikla jedna z prvních skutečných vysokých pecí v Čechách, později se rozvíjela výroba zápalek, sametu, příze, nití i rybích konzerv. V zimě vedou z okolí běžkařské trasy směrem k Měděnci nebo Vejprtům; jejich sjízdnost závisí na počasí a stavu stop.