Na jihu Kovářské, u napojení ulic Měděnecká a Školní, stojí zřícenina někdejší uhelny hamru. Z původně třípodlažní budovy z roku 1803 zbylo kamenné torzo, místy vyzděné cihlami ze strusky. Zdivo dosahuje až do třetí výškové úrovně a napovídá, jak mohutný průmyslový areál tu kdysi fungoval.
Uhelná budova je součástí rozsáhlejšího areálu železárny, k němuž patřil také hamerský rybník, hráz a těleso výpusti. Nejde o běžně provozovanou památku s návštěvnickým zázemím, ale její zbytky stojí přímo mezi dnešními cestami a domy. Připomínají dobu, kdy železo dávalo obci práci i jméno.
Od dolů k drátům a hlavním zbraní
Železná ruda se v okolí těžila a zpracovávala už od počátků osady. První hutní provoz tu podle místního podání vznikl na konci 16. století a železářství zůstávalo důležitým zdrojem obživy až do 19. století. Urbář z roku 1664 uvádí císařský hamr s vysokou pecí, tři kovářské hutě, mlýn a statek.
V první polovině 18. století mělo v okolí pracovat 64 dolů na železnou rudu. V polovině století už zde byly čtyři hamry a tažírna drátu. Kovářská vyráběla drát, trubky pro hlavně ručních zbraní i další železné výrobky.
Železárna fungovala také během napoleonských válek, kdy rostla poptávka po železe a vznikla nová vysoká pec. Průchody armád, plenění a epidemie však místní hospodářství oslabily. Provoz pokračoval ještě několik desetiletí a skončil po spojení se železárnou v Kalku. V dalších letech se Kovářská zaměřila také na výrobu zápalek, sametu, příze a nití.
Vápenka ukrytá v lese
Další výrazná technická památka leží jihozápadně od obce. Dvojice pecí spojená krčkem může v lesním prostředí působit jako zbytek hradu, ve skutečnosti jde o torzo vápenky. Pálil se tu vápenec nebo dolomit z blízkého lomu. Dochovala se část nájezdní rampy i stopy dalších výrobních a skladovacích objektů.
Vápenka leží přibližně v nadmořské výšce 900 metrů, na cestě od kovářského nádraží směrem k silnici II/223. Přestože se označuje jako vápenka u Kovářské, administrativně patří do katastru Háje u Loučné pod Klínovcem. Na místě je dodnes patrné propojení ložiska, lomu, pecí a dopravní cesty. Výroba skončila ve 20. letech 20. století. Zdivo i okolní terén mohou být nestabilní.
Švédský hrob a Černé pondělí
U nádraží stojí kamenný pomník známý jako Švédský hrob nebo Palouk mrtvých. Vztahuje se k událostem roku 1641, kdy měl v rašeliništi zahynout švédský oddíl. Přesný průběh střetnutí i počet obětí vycházejí hlavně z místního podání. Původní měděný reliéf s německým nápisem někdo odcizil.
O tři století později se Krušné hory staly dějištěm rozsáhlé letecké bitvy. Dne 11. září 1944 se střetly americké bombardéry B-17G Flying Fortress a stíhačky P-51 Mustang s německými Messerschmitty Bf 109 a Focke-Wulfy Fw 190. Událost se označuje jako Černé pondělí nad Krušnohořím. V okolí Kovářské havarovaly čtyři bombardéry B-17G a nejméně pět německých stíhaček; další letouny dopadly v širším okolí.
Zadní část jednoho bombardéru zasáhla místní školu. Havárii přežil spodní střelec Sgt. J. C. Kluttz, po němž je pojmenována zdejší základní škola. V roce 1994 odhalili v Kovářské pomník obětem a o tři roky později otevřeli Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím. Jeho expozice zahrnuje části sestřelených letadel, fotografie, dokumenty, uniformy a diorámata. Při otevření muzea se po 53 letech setkali američtí a němečtí veteráni, kteří byli kdysi protivníky v témže leteckém střetnutí. Muzeum má omezený provozní režim.
Součást hornické krajiny Krušných hor
Kovářská není jen souborem jednotlivých památek. Patří do krajinné památkové zóny Hornická kulturní krajina Háj–Kovářská–Mědník. V okolí se zachovaly štoly, haldy, pinky, propadliny i pozůstatky nadzemních provozů. Širší Hornický region Krušnohoří/Erzgebirge byl v roce 2019 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Výlet lze spojit s cestou k Měděnci nebo na Mědník. V samotné Kovářské stojí také barokní kostel sv. Michaela a Mariánský sloup.