Soudný kámen není mohutný skalní monument. Je to menší žulová skalka s nerovným povrchem, na kterém zaujmou především kruhové prohlubně a žlábky. Leží v Kolihovském lese na Sedlčansku a bývá jedním ze zastavení při procházce zdejšími lesními cestami.
Od čertových stop k přírodním tvarům
Místní pověsti spojovaly kámen s dávnými soudy a pohanskými obřady. Jeho prohlubně si lidé vykládali také jako otisky čertova těla nebo kopyta. Jde ale o lidová vyprávění, nikoli o potvrzený doklad, že se zde soudy či náboženské obřady skutečně konaly.
Regionální popisy vysvětlují důlky a rýhy jako erozní tvary. Přesné stáří kamene ani podrobnosti odborného geologického průzkumu doloženy nejsou. Při pohledu z různých stran je snadné pochopit, jak neobvyklý povrch inspiroval příběhy, samotná podobnost s otiskem však neříká, jak útvar vznikl.
Stezka lesního muže vede k dalším zákoutím
Soudný kámen leží v rozsáhlejším lesním komplexu Kolihovy. Žlutě značená trasa zvaná stezka lesního muže vede severně od Kosovy Hory směrem k Luhům a míjí také Hadí studánku i další lesní místa. Jako výchozí body se uvádějí Kosova Hora nebo Luhy; trasa vede lesními cestami, jejichž značení a stav se mohou měnit.
Označení stezky odkazuje na Járu Heřmana, místního „lesního muže“. Podle regionálního vyprávění žil dva roky v lese jako poustevník a vytvořil orientační plán zdejších zajímavostí. Jeho příběh připomíná, že les má vedle přírodních míst také svou místní paměť.
Válečné dějiny širšího okolí
Kolihovský les má i novodobé historické stopy. V jeho širším prostoru se uvádějí pozůstatky německé pozorovatelny a památné místo dopadu amerického letounu z roku 1945. Tyto události se týkají lesa, samy však nepotvrzují, že se něco odehrálo přímo u Soudného kamene.
Podle jedné verze měli nacisté kámen zkoumat a krátce před koncem války ho odstřelit. Toto tvrzení se nepodařilo spolehlivě doložit, a zůstává proto neověřenou součástí vyprávění o kameni.