Hrad Cimburk leží v lesích Chřibů nad někdejšími cestami mezi Uherským Hradištěm, Buchlovem, Stupavou, Koryčany, Kroměříží a Střílkami. Dnes se k němu chodí hlavně na pěší výlet, ale poloha měla kdysi i vojenský a správní význam. Zřícenina je rozsáhlá: dochovalo se hradní jádro s palácem a věžemi, části hradeb, parkánu i bašt. O jejich postupné zajišťování a zpřístupňování se pečuje od 90. let.
Gotika inspirovaná Francií
Nový Cimburk založil Bernard z Cimburka přibližně v letech 1327 až 1333. Území v horním povodí Stupavy získal po záměně se starším hradem stejného jména, který stojí u Trnávky. První písemná zmínka o zdejším hradě pochází z roku 1358. Tehdy Ctibor z Cimburka prodal sídlo moravskému markraběti Janu Jindřichovi.
Stavba vycházela z francouzských vzorů gotického opevnění. Hradní jádro mělo lichoběžný půdorys a jeho palác půdorys ve tvaru písmene L. V jižním křídle se nacházela arkýřová kaple, důležitou součástí obrany byla bergfritová věž. Předhradí chránila hradba s polygonálními i polokruhovými baštami. Přesnou podobu první brány ani pořadí některých stavebních úprav se odborníkům dosud nepodařilo jednoznačně určit.
Proměny hradu a jeho opuštění
V průběhu staletí Cimburk patřil k rozsáhlé zeměpanské doméně na jihovýchodní Moravě. Mezi jeho držitele patřili například Zikmund z Letovic, Čeněk z Drahotuš a Vok z Holštejna. Roku 1468 hrad dobyl uherský král Matyáš Korvín. Po střetu se obnovovalo a zesilovalo vnější opevnění. Roku 1523 získal Cimburk Vilém z Víckova, který pokračoval v přestavbě a zvelebování panství.
Šlechtické nároky na pohodlné bydlení se postupně změnily a majitelé začali dávat přednost sídlu v Koryčanech. Roku 1623 Cimburk obsadili přívrženci sedmihradského knížete Gabriela Bethlena. Švédská vojska jej v letech 1643 až 1647 neobsadila. Hrad byl opuštěn roku 1720 a následně chátral. Na počátku 20. století už šlo o romantickou zříceninu, jejíž stav byl vážně ohrožen.
Obnova a nové poznatky
První záchranné práce se uskutečnily ve 30. letech 20. století a pokračovaly také v roce 1940. Systematickou péči zahájil roku 1994 spolek Polypeje. Jeho činnost zahrnuje dokumentaci památky, statické zajišťování zdiva, odstraňování náletové vegetace i postupné otevírání dalších částí areálu.
Opraveny byly mimo jiné koruny hradeb, poškozená místa ve zdivu a některé bašty. Přibylo schodiště a přístupná je také šíjová hradba. Archeologický průzkum v roce 2009 přinesl zhruba 40 000 nálezů a odhalil další sklepní prostory. Díky výzkumu a opravám se tak postupně zpřesňuje i představa o podobě hradu.
Jak se ke zřícenině dostat
Z Koryčan vede ke Cimburku značená trasa dlouhá přibližně 1,3 kilometru. Cesta pokračuje po žluté a poté zelené značce, případně lze zvolit trasu přes Vršavu. Autem se až k hradu dojet nedá; parkoviště pro návštěvníky je U Křížku na silnici z Koryčan směrem na Vřesovice. Vjezd do lesa ani parkování u koryčanské přehrady povoleny nejsou.
Areál je podle oficiálních informací přístupný celoročně. Prohlídka probíhá individuálně s papírovým průvodcem; k dispozici jsou také materiály v angličtině, němčině a polštině nebo průvodce pro chytrý telefon. Na místě lze koupit drobné občerstvení a suvenýry, využít hradní ohniště a vzít s sebou psa na vodítku. Před cestou se vyplatí zkontrolovat aktuální otevírací dobu a vstupné.
V sezoně se na hradě konají šermířská vystoupení, historické ukázky, řemeslné akce, hudební programy i večerní Cimburská noc.