Pokud se vydáte do Konstantinových Lázní za místními prameny, čeká vás dvojí příběh. Smraďoch u Nové Vsi připomíná počátky lázeňství a výrazný sirovodíkový pach, podle něhož získal své lidové jméno. Prusíkův pramen v lázeňském parku je naopak symbolem dnešního centra a místem, kde si mohou návštěvníci minerální vodu ochutnat.
Od sirnatého vývěru k prvním lázním
Smraďoch patří k nejstarším známým kapitolám Konstantinových Lázní. Písemné zmínky o sirnatém prameni pocházejí už z 16. století. Jeho voda obsahovala sirovodík, který je pro prameny tohoto typu charakteristický právě zápachem.
Pramen neleží v centru dnešní lázeňské obce. Jeho historie je spojená s prostorem slatin u Nové Vsi, která je dnes místní částí Konstantinových Lázní. V minulosti však šlo o původní centrum zdejšího lázeňského života.
Neobvyklá voda začala přitahovat pozornost také jako možný zdroj léčebných koupelí. Na začátku 19. století proto u pramene vznikaly první lázeňské stavby. Historické údaje uvádějí rok 1803 jako dobu spojenou s první lázeňskou budovou. Obecní materiály zase připomínají rok 1812, kdy obyvatelé Nové Vsi vybudovali lázeňský dům s 22 pokoji, hostincem a koupacími kabinami.
Tyto údaje se nemusí vylučovat. Mohlo jít o dvě po sobě jdoucí fáze výstavby – nejprve menší základní zařízení a později větší lázeňský dům. Podstatné je, že počátky lázní se odehrávaly právě u Smraďocha, nikoli v prostoru dnešního parku.
Jméno podle knížete a přesun do parku
V průběhu 19. století získaly lázně významnějšího majitele. Koupil je kníže Konstantin z Löwensteinu, podle něhož dostaly své dnešní jméno. Prameny v této souvislosti uvádějí rok 1836 nebo 1837. Ať už k převodu došlo přesně kdykoli, lázně se následně začaly měnit z místního podniku v rozvíjející se lázeňské místo.
Hlavní dění se postupně přesunulo od Nové Vsi do oblasti dnešního lázeňského parku. Důležitým mezníkem byla výstavba lázeňského domu Prusík, dokončená v roce 1875. V jeho okolí začala vyrůstat nová obec a tato část se stala základem současných Konstantinových Lázní.
S přesunem centra se změnila také podoba nejznámějších pramenů. Smraďoch zůstal připomínkou nejstaršího období a sirnaté vody, zatímco veřejnosti se dnes nejčastěji vybaví Prusíkův pramen. Ten vyvěrá v lázeňském parku a ochutnat jej lze v pitných pavilonech. Jde o studenou minerální uhličitou vodu s jen nepatrným sirovodíkovým pachem.
Prusíkův pramen a lázeňská tradice
V prostoru dnešního Prusíkova pitného pavilonu se od roku 1874 jímalo pět pramenů: Karlův, Žofiin, Františkův, Giselin a Skalní. Jejich složení mělo být podobné současnému Prusíkovu prameni.
V minulosti se zdejší prameny používaly při pitných kúrách, uhličitých a sirných koupelích i slatinných zábalech. Dobová lázeňská praxe je spojovala například s péčí o revmatické potíže a onemocnění oběhového nebo trávicího ústrojí. Tato tvrzení patří k dějinám lázeňství a nelze je chápat jako současné zdravotní doporučení.
Konstantinovy Lázně jsou dnes jediným lázeňským místem v Plzeňském kraji. Současná léčebná tradice stojí především na místní uhličité minerální vodě a péči o onemocnění oběhového systému.
Za veřejně přístupným pramenem se návštěvníci vydávají do lázeňského parku v centru, kde najdou Prusíkův pramen a pitné pavilony. Kdo chce sledovat nejstarší stopu zdejších lázní, měl by hledat souvislosti v Nové Vsi a v prostoru někdejších slatin. Samostatné návštěvní místo Smraďocha není v dostupných podkladech jednoznačně vymezené, proto je rozumné ověřit jeho přístupnost v mapě nebo u místního informačního centra.
Konstantinovský Smraďoch je třeba odlišit od stejnojmenné přírodní rezervace u Mariánských Lázní ve Slavkovském lese. Jde o jinou lokalitu; zdejší Smraďoch zůstává historickou připomínkou pramene, u něhož se začal psát příběh Konstantinových Lázní.