Od Horního parkoviště v Klentnici vede pěší stezka k Sirotčímu hrádku. Cíl výletu se zvedá nad obcí na dvou vápencových bradlech a jeho zdivo tu přechází přímo do skal. Zřícenina je malá rozsahem, ale její poloha otevírá pohledy na pálavské hřebeny, Děvičky, vinice i Novomlýnské nádrže.
Stavba mezi dvěma skalami
Hradní areál se musel přizpůsobit terénu: místo jednoho prostorného ostrohu tvořila jeho základ dvě samostatná skalní tělesa. Na jižní skále stál nepravidelně uspořádaný palác, severní, hůře dostupná část sloužila spíše k obraně a měla věž. Obě části podle předpokladů spojoval můstek.
Na severní straně zůstaly obvodové zdi a spodní část věže. Některé zachované úseky zdiva jsou silné zhruba dva až dva a půl metru. Dnes tu návštěvník najde otevřenou zříceninu, nikoli zachovaný hradní areál s přesně vyznačenými trasami. Torza zdí a ostré hrany vápence jsou součástí zdejšího dojmu stejně jako široký výhled do krajiny.
Od Waisensteinu k pustému hrádku
Nejstarší písemná zmínka o hradu pochází z roku 1305 a uvádí jeho jméno Waisenstein. Název se spojuje s rodem Waisů a vykládá se také ve vztahu ke slovu sirotci. Obecní tradice připomíná Siegfrieda Sirotka jako zakladatele hrádku i účastníka rytířských turnajů.
Po jeho smrti se hrad dostal do královských rukou a později připadl Lichtenštejnům. Od roku 1575 náleželo panství Ditrichštejnům. Záznam z roku 1590 už označuje hrádek za pustý; jako opuštěný je zachycen také v urbáři z roku 1629.
K hradu patřila kaple svatého Mikuláše, o které se píše v urbáři z roku 1414. Zrušena byla roku 1782 a podle údajů obce se její stavební materiál použil při stavbě kostela v Klentnici. S kaplí souvisí také tradované tvrzení, že odtud pochází boční oltář svatého Peregrína v klentnickém kostele; tato vazba však není jednoznačně doložena.
Výhledy v chráněné krajině
Sirotčí hrádek leží v prostoru Stolové hory v CHKO Pálava, nedaleko přírodně chráněných území. Na zdejších skalních stepích rostou teplomilné rostliny a žijí vzácní živočichové, například střevlík uherský nebo kobylka sága. Při pohybu v okolí je proto důležité zůstat na značených cestách a nevstupovat do skalních stepí mimo ně.
K místu se vážou také pověsti. Jedna vypráví o sirotkovi, který se v noci prohání na koni po Pálavě; hrádek se někdy označuje i jako Růžový hrad. Tato vyprávění doplňují příběh místa, je ale třeba je odlišit od písemně doložených dějin.
O obnovu se stará obec Klentnice
Zřícenina patří obci Klentnice. Ta od roku 2024 připravuje její revitalizaci: odstranila náletové dřeviny a nechala zpracovat stavebněhistorickou dokumentaci. V roce 2026 obec uvádí, že s podporou Jihomoravského kraje získala potřebná povolení. První etapa prací se má zaměřit na sanaci jižní části zdiva, která se na konci roku 2024 zřítila, a na práce ve věži.
Přístup i stav zříceniny se mohou během obnovy měnit. Na místě se nepohybujte po nestabilním zdivu a respektujte značenou trasu; okolní skalní stepi jsou citlivým prostředím.