Vstup do klatovských katakomb najdete v Denisově ulici v centru města. Pod kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce leží pohřebiště, kde se dochovalo 38 mumií a kosterních ostatků. Jejich uchování souvisí s promyšleným prouděním vzduchu, které v podzemí vytvářelo podmínky pro postupné vysušování těl.
Vzduch proudil z krypt až pod střechu kostela
Krypty vznikaly společně s chrámem ve druhé polovině 17. století. Mezi lety 1676 a 1783 do nich ukládali jezuity, jejich dobrodince, okolní šlechtice i měšťany. Pohřbívání ukončil zákaz císaře Josefa II., který ho vydal z hygienických důvodů.
Zesnulé ukládali do dubových rakví vystlaných hoblinami a obkládali je chmelem. Klíčovou roli při zachování ostatků ale sehrálo především suché prostředí a přirozené větrání. Chladnější vzduch vstupoval do krypt otvory ve zdech, teplejší stoupal svislými komíny vzhůru ke střeše. Vodorovné průduchy jednotlivé části systému propojovaly.
Proudění vzduchu těla postupně vysušovalo a zpomalovalo jejich rozklad. Katakomby tak spojují raně barokní architekturu s praktickým řešením, které vytvářelo stabilní mikroklima bez moderních technologií.
Systém se však v minulosti poškodil. Ve 30. letech 20. století zasypali některé svislé komíny, v kryptách vzrostla vlhkost a mnoho mumií se rozpadlo. Roku 1937 uložili 140 poškozených těl do společného hrobu na hřbitově svatého Jakuba.
Podmínky v podzemí se začaly obnovovat v 80. letech. Při rekonstrukci roku 2011 komíny vyčistili a krypty rozdělili na muzejní část s řízenou ventilací a pietní část s přirozeným prouděním vzduchu. Úpravy v roce 2021 obnovily některé průchody a podle provozovatele znovu uvedly do provozu ventilační systém.
Jezuité utvářeli vzdělávání i kulturní život
Katakomby vyprávějí také o působení jezuitského řádu v Klatovech. První dva jezuité dorazili do města 11. března 1636 a na podzim zahájili výuku prvních šesti žáků. Řád se věnoval vzdělávání, misiím, hudbě, vědě i duchovní péči. V 18. století studovalo na klatovském jezuitském gymnáziu až přibližně 300 studentů.
Pozvání jezuitů do Klatov inicioval misionář Vojtěch Chanovský z Dlouhé Vsi. Po smrti ho přenesli do krypty pod kostelem. Působení řádu ve městě skončilo po jeho zrušení v roce 1773, jeho kulturní i stavební odkaz je ale v centru patrný dodnes.
Barokní kostel stojí za pozornost i nad zemí
Kostel se stavěl v letech 1656 až 1679 podle návrhů architektů Carla Luraga a Domenica Orsiho. Po požáru roku 1689 následovala obnova a dostavba, s nimiž je spojováno také jméno Kryštofa Dientzenhofera. Předlohou chrámu byl římský kostel Il Gesù, který ovlivnil podobu jezuitských staveb.
Interiéru dominují iluzivní malby Jana Hiebla z let 1716 a 1717. Vytvářejí dojem kopule i většího prostoru, než jaký chrám ve skutečnosti nabízí. V kostele jsou také varhany z roku 1714 od Adama Kannhäusera, které později výrazně přestavěl Tomáš Schwarz. Výzdobu doplňují oltáře, sochy a ostatky raně křesťanského mučedníka svatého Oenestina.
Prohlídka přibližuje i život v jezuitské koleji
Současná expozice vznikla při rozsáhlé obnově v roce 2011. Vedle historie pohřbívání se věnuje fungování jezuitské koleje a každodennímu životu řádu. Návštěvníci se dozvědí o vzdělávání, školním divadle, lékařství, architektuře i hudbě. Později přibyly projekční plochy s animacemi, informační kiosky a interaktivní prvky určené dětem.
Při stavebních úpravách v roce 2021 objevili v jedné z bočních krypt další rakev s ostatky, která je nyní součástí prohlídky. Mumie přitahují pozornost, expozice však zachovává pietní charakter a připomíná, že jde o skutečné lidské osudy.
Kostel, katakomby a budova latinské školy jsou od 1. července 2026 národní kulturní památkou. Do areálu patřily také kolej a seminář. Samostatný okruh katakomb trvá přibližně 45 minut a lze ho projít s průvodcem nebo audioprůvodcem. Kostel se navštěvuje při samostatné komentované prohlídce, jejíž časy se během roku mění. Prohlídka krypt je podle provozovatele bezbariérová, do kostela se vstupuje po kratších schodech.