Dva betonové řopíky u kláštera Kladruby umožňují porovnat dvě podoby československého opevnění. Objekty vz. 37 stojí přibližně sto metrů od sebe a patří k Plzeňské čáře, obrannému systému budovanému v západních Čechách. Jeden byl rekonstruován do podoby ze září 1938, druhý připomíná poválečné úpravy z let 1960 až 1965.
Lehké opevnění tu není jediným cílem výletu. Objekty leží asi dvě stě metrů od brány kláštera, takže si lze prohlédnout vojenskou památku i významnou barokní stavbu. Orientačním bodem při příjezdu je lokalita Pozorka.
Uvnitř objektu z roku 1938
Hlavní řopík nese označení 172/43/B2-90. Betonovat se začal 12. září 1938 a počítalo se v něm se sedmičlennou osádkou. Dvě střelecké místnosti mají střílny pro čelní i boční palbu, takže si návštěvník může prohlédnout nejen vnější podobu bunkru, ale také jeho vnitřní uspořádání.
Po rekonstrukci, která trvala přibližně tři roky a zabrala kolem tří tisíc hodin práce, byl objekt upraven tak, aby odpovídal stavu ze září 1938. Obnova se týkala exteriéru i interiéru. Uvnitř jsou k vidění dřevěné prvky, střelecké lavice, periskopy, telefonní zařízení a ventilátor vzduchotechniky. Většina vybavení pochází z let 1937 a 1938.
Výzbroj zastupují úředně znehodnocené těžké kulomety vz. 37 a lehký kulomet vz. 26. Pušky vz. 24 jsou představeny pomocí přesných maket.
Jak se opevnění změnilo po válce
Druhý objekt, označený 172/42/B2-80, ukazuje poválečné využití opevnění v období studené války. S rostoucím napětím mezi východním a západním blokem byl upraven pro tehdejší obranné potřeby, které počítaly také s možnými účinky jaderného útoku.
Změnil se přístup i podoba stavby. Vznikl podzemní vstup, původní vchod zakryla zemina a týlová strana byla zesílena záhozem. V objektu se dochovalo poválečné zařízení, nové lafety a výzbroj příznačná pro pozdější období: kulomety vz. 59 a samopaly vz. 24, vz. 58 a vz. 61.
Okolí objektu doplňují další zachované prvky, například poválečný vstup, betonový označovací sloupek, krycí deska a dráty k uchycení maskování střílny. Ukazují, jak se původní opevnění měnilo podle nových požadavků armády.
Výlet mezi bunkry a klášterem
Řopíky vznikly v roce 1938 jako součást obranné linie v západních Čechách. Jejich úkolem bylo zastavit nebo zpomalit postup protivníka, krýt důležité směry a umožnit vzájemnou podporu jednotlivých stanovišť. Dnes lze při prohlídce sledovat konstrukci obou objektů, jejich vybavení i to, jak opevnění zapadá do okolního terénu.
Nejde o klasické muzeum v jedné budově, ale o dvě menší stavby v terénu. Prostor uvnitř je omezený a okolní povrch může být nerovný, což může komplikovat přístup lidem s omezenou pohyblivostí. Zpřístupnění druhého objektu se může lišit a někdy bývá otevřen pouze při výjimečných prohlídkách.
Návštěvní doba se vztahuje především k letní sezoně, konkrétní měsíce a hodiny se mohou měnit. Prohlídky probíhají s odborným výkladem a vstupné je dobrovolné.