Od 26. do 29. prosince 2026 se mohou návštěvníci vydat do stájí Národního hřebčína Kladruby nad Labem a jeho slatiňanského areálu. Akce Zimní království starokladrubských koní přiblíží chov, historii i každodenní zázemí plemene, které po staletí sloužilo při slavnostních příležitostech evropských panovníků.
Dva areály, dvě barevné linie koní
Kladruby nad Labem jsou domovem především běloušů, zatímco ve Slatiňanech se chovají vraníci. Národní hřebčín pečuje celkem přibližně o 500 koní, zhruba rovnoměrně rozdělených mezi oba areály.
Rozdílné zbarvení souvisí s původním využitím koní. Bílí starokladrubáci vozili při slavnostních příležitostech panovnický dvůr, černí koně neboli vraníci sloužili hlavně vysokým církevním hodnostářům. Ve Slatiňanech mají své zázemí přibližně osmdesát let.
Prohlídka slatiňanského areálu zahrnuje stáje plemenných hřebců a klisen, kočárovnu i historickou sedlovnu rodu Auerspergů. Součástí může být rovněž návštěva výcvikového střediska.
Od císařského hřebčína k dnešním ceremoniím
Chov koní v Kladrubech má kořeny nejméně v polovině 14. století. Císař Maxmilián II. zde v roce 1563 založil hřebčín a Rudolf II. jej roku 1579 povýšil na císařský dvorní hřebčín. Od začátku 17. století se tu chovali galakarosiéři, tedy koně určení pro slavnostní jízdu v kočárech.
Starokladrubský kůň vychází ze starošpanělské a staroitalské krve. Typická je pro něj klabonosá hlava, silný klenutý krk, hluboký hrudník a výrazný prostorný pohyb. Jeho využití ale nezůstalo pouze v minulosti. Od roku 1994 dodává Národní hřebčín bílé koně také do dánských královských stájí, kde se účastní ceremonií.
Vývoj vraníků byl složitější. Po vzniku Československa v roce 1918 jejich chovu hrozil zánik a ve 30. letech 20. století téměř vymizeli. K obnově linie přispěli mimo jiné lipický hřebec Siglavi Pakra a fríský hřebec Romke. Současný chov ve Slatiňanech je výsledkem dlouhodobé snahy černé starokladrubské koně zachovat.
Kladrubská krajina jako součást UNESCO
Výlet do Kladrub nemusí skončit u stájí. Zdejší hřebčín, zámek a okolní kulturní krajina jsou od roku 2019 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Chráněný celek vznikl jako krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní.
K jeho charakteru patří pastviny, louky, pole, aleje, cesty, vodní toky i hospodářské stavby. Místo přitom stále slouží původnímu účelu, takže návštěva vede do prostředí živého chovu, nikoli jen mezi historické kulisy.
V Kladrubech lze podle běžné nabídky navštívit stáje, císařský zámek, kočárovnu, postrojovnu a muzeum. Zámecký okruh prochází dvanácti dobově zařízenými sály a komnatami z období Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty, známé jako Sisi. V dalších prostorách jsou vystaveny historické kočáry a saně, státní kočár T. G. Masaryka, zlatá arcibiskupská karosa nebo model císařského osmispřeží.
Co zatím víme o prosincovém programu
Oficiální kalendář zatím neuvádí podrobný program jednotlivých dnů, přesné časy prohlídek ani zvláštní vstupné pro akci v prosinci 2026. Při předchozích ročnících se komentované prohlídky konaly přibližně během dne, tento údaj však není potvrzeným rozpisem pro rok 2026. Jejich kapacita bývá omezená, proto hřebčín doporučuje využít elektronický rezervační systém a před cestou zkontrolovat aktuální podmínky.
Při prohlídce stájí musí děti do 15 let doprovázet dospělý. Ke koním se návštěvníci nesmějí bez svolení přibližovat, dotýkat se jich ani je krmit a vstup do boxů či výběhů není povolen. Soukromé fotografování je možné bez blesku a stativu.
Na kladrubskou návštěvu navazuje přibližně pětikilometrová naučná stezka s dvanácti zastaveními v krajině UNESCO. V prosinci záleží její schůdnost na počasí a aktuálním stavu tras.