Huťská ulice v Kladně dnes místy působí jako prostor, kterým se hlavně projíždí. Za firemními, prázdnými nebo jinak využívanými budovami se však skrývá historie spojená s ubytováním pracovníků, návštěvami odborníků i každodenním životem v blízkosti hutních provozů. Právě proměnu této lokality představí komentovaná vycházka s regionálním historikem Zdeňkem Pospíšilem.
Hutě, které změnily Kladno
Rozvoj kladenského hutnictví odstartoval v polovině 19. století. První vysoká pec začala vznikat v dubnu 1854 a 8. ledna následujícího roku v ní byla zapálena první vysoká pec na koks v Čechách. Podnik získal název Vojtěšská huť a jeho růst postupně proměnil zdejší krajinu, podobu města i život jeho obyvatel.
Významnou roli sehrála také Poldina huť, kterou v roce 1889 založil Karl Wittgenstein. Pojmenoval ji po své manželce Leopoldině a její podobizna se později stala symbolem podniku. Huť vyráběla ušlechtilé oceli, v roce 1908 zde byla uvedena do provozu elektrická pec a o dva roky později si podnik patentoval jednu z prvních nerezavějících ocelí na světě.
Rozsáhlé provozy potřebovaly nejen dělníky, ale také bydlení, služby a ubytování pro odborníky či obchodní hosty. Před rokem 1989 pracovalo v kladenských hutích podle historických přehledů více než 20 000 lidí. Huťská ulice proto nebyla pouhou hranicí mezi městem a továrnou, ale součástí jejího zázemí.
Hotely pro zaměstnance i hosty podniku
Jedním z míst, která tuto minulost připomínají, je Werkshotel. V Huťské ulici byl podle místního historického průvodce postaven roku 1891 a sloužil především německy mluvícím kvalifikovaným pracovníkům kladenských průmyslových podniků. Po roce 1921 se z něj stal závodní hotel Pražské železářské společnosti. Po druhé světové válce nesl označení Dům oddechu SONP Kladno.
Do stejného příběhu patří také Poldihaus v nedaleké Příční ulici, dnes známý jako Hotel Hoffmann. Dům hostů Poldiny hutě vznikl v letech 1902 až 1903 podle návrhu architekta Josefa Hoffmanna. Ubytovávali se v něm významní hosté a odborníci spojení s podnikem.
Stavba vyniká rozměrnou dvoupodlažní schodišťovou halou, ochozem a kovovými prvky z produkce Poldiny hutě. Pravděpodobně podle Hoffmannova návrhu byla v roce 1928 rozšířena. Poldihaus tak spojuje dějiny kladenského průmyslu s architekturou vídeňské moderny.
Proč lokalita přišla o svůj městský ruch
Poválečné změny zasáhly také lidi a instituce, které dávaly okolí jeho podobu. Část německé technické inteligence a středních kádrů z Kladna odešla nebo byla odsunuta. Do města naopak přicházeli noví pracovníci potřební pro hutní provozy. Po znárodnění se Poldina huť stala součástí národního podniku Spojené ocelárny, později známého jako SONP a POLDI–Spojené ocelárny.
Po roce 1989 přišla privatizace, restrukturalizace a postupné omezování části průmyslového areálu. S útlumem výroby se změnila i funkce okolních ulic. Budovy, které dříve sloužily velkému podniku a jeho zaměstnancům, dnes místy vytvářejí spíše okrajovou nebo průchozí část města.
Historický areál Poldiny hutě navíc netvoří jediný objekt. Jde o rozsáhlou industriální krajinu, která navazuje na Dubskou a Průmyslovou ulici i na železniční trať. Vycházka se proto zaměří na širší souvislosti: na dochované vily, bývalé hotely, prázdné či nově využívané budovy a jejich vztah k někdejšímu průmyslovému centru.
Vycházka otevře i otázku budoucnosti
Prohlídka nebude běžnou návštěvou hutního areálu. Nabídne spíše způsob, jak číst ulici a její okolí jako doklad proměny průmyslového města. Jedním z témat bude také možnost, zda by nová výstavba dokázala navázat na historické dědictví a vrátit lokalitě každodenní městský život. Konkrétní podoba případných záměrů ani jejich termín nejsou z dostupných podkladů jisté.
Komentovaná vycházka se uskuteční v neděli 4. října 2026 od 14 hodin. Sraz je u Sládečkova vlastivědného muzea na adrese Huťská 1375. Trasa potrvá přibližně dvě hodiny a zúčastnit se jí může nejvýše 40 osob. Podle programu je rezervace zdarma, podmínky registrace je však před návštěvou vhodné ověřit. Některé objekty se nacházejí v soukromých nebo provozních areálech, takže součástí vycházky nemusí být vstup do jejich interiérů.