Od parkoviště u Berounky čeká na návštěvníky zhruba 1,5 až 2 kilometry dlouhá cesta k hradu. Stoupá a místy vede po kamenitém povrchu. Nahoře se otevírá Karlštejn, který si většina lidí spojuje s filmovým muzikálem, ale jeho původní role byla mnohem vážnější: Karel IV. ho nechal vybudovat jako útočiště pro nejcennější poklady své říše.
Od císařových pokladů ke kapli svatého Kříže
Stavba začala roku 1348 a Karel IV. na její průběh osobně dohlížel. Na hradě pobýval už v roce 1355. Dokončení se datuje do roku 1365, kdy byla vysvěcena kaple svatého Kříže ve Velké věži. Karlštejn měl chránit královské poklady, sbírky svatých relikvií i říšské korunovační klenoty.
Na počátku husitských válek se sem z bezpečnostních důvodů převezly také české korunovační klenoty. S krátkými přestávkami na hradě zůstaly téměř dvě století. Jeho členění dodnes odráží někdejší význam jednotlivých částí: od předhradí se Studniční věží a purkrabským palácem stoupá cesta k Císařskému a Mariánskému paláci a nakonec k Velké věži, vysoké přibližně šedesát metrů.
Současná podoba hradu není pouze středověká. Proměnila ji také puristická přestavba z konce 19. století, kterou vedl architekt Josef Mocker. Při prohlídce se tak vedle gotického původu ukazuje i romantická představa o tom, jak má vypadat hrad.
Jak vznikla legenda o ženách na hradě
Filmovou pověst Karlštejna pomohla utvářet divadelní veselohra Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Národní divadlo ji poprvé hrálo v květnu 1884. Děj staví na zákazu pobytu žen na hradě, tajných návštěvách, převlecích a milostných záměnách.
Zákaz, jak ho známe z příběhu, je především literární a filmovou zkratkou. Historické ustanovení se vztahovalo na konkrétní prostory Velké věže a na přespávání se ženou, nikoli na vstup žen do celého hradního areálu. Právě proměna omezeného pravidla v obecně známou legendu však dala příběhu snadno zapamatovatelný základ.
Filmová místa a skutečné interiéry
Nejslavnější filmovou verzi natočil Zdeněk Podskalský v roce 1973. Karla IV. hrál Vlastimil Brodský, císařovnu Elišku Pomořanskou Jana Brejchová, Alenu Daniela Kolářová a Peška Jaromír Hanzlík. Hudbu složil Karel Svoboda. Písně Lásko má, já stůňu a Do věží zlidověly; zpěv Jany Brejchové ve filmu propůjčila Helena Vondráčková.
Natáčení probíhalo od dubna do června 1973. Slavnostní premiéra se konala v březnu následujícího roku a do kin v celé zemi se snímek dostal v červenci 1974. Část scén vznikla přímo na Karlštejně, stylizované interiéry se ale natáčely také v barrandovských ateliérech. Mezi místy spojovanými s filmem jsou nádvoří, hradby, padací most, okna purkrabství, kaple, Rytířský sál a Hodovní síň. Film je propojuje a upravuje podle potřeb komediálního děje i muzikálového tempa.
Další filmovou zastávkou může být Císařská louka mimo hradní areál. Městys Karlštejn ji uvádí jako místo, odkud pochází scéna Jede král. Přístupnost vyhlídky se může měnit podle sezony a mohou platit omezení.
Prohlídkové okruhy a filmová připomínka
Vnitřní prostory jsou přístupné pouze s průvodcem, zatímco část areálu a nádvoří lze projít volně. Nabídka okruhů i jejich časy se mění podle sezony. Výběrový okruh zahrnující nejcennější prostory, včetně kaple svatého Kříže, vyžaduje rezervaci.
Filmovou tradici připomněla také akce ke čtyřicátému výročí snímku v roce 2013. Návštěvníci tehdy mohli vidět výstavu kostýmů a rekvizit, vydat se na tematické prohlídky Po stopách filmu Noc na Karlštejně nebo navštívit noční promítání na nádvoří.