Jižně od Kardašovy Řečice, nedaleko silnice na Novosedly nad Nežárkou, se za kamennou zdí ukrývá židovský hřbitov s přibližně 160 náhrobky. Nejstarší známý kámen náleží učenci Jehošuovi a nese datum z let 1678 až 1679. Hřbitov tak zachycuje historii zdejší komunity nejen v nápisech, ale i v symbolech a podobě náhrobků.
Od dřevěného ohrazení ke kamenné zdi
Hřbitov pravděpodobně vznikl na konci 40. let 17. století, případně už v první polovině tohoto století. Záznamy jeho existenci zpětně vztahují k roku 1650. O ohrazení požádal v roce 1673 Žid Michel a městská rada mu je povolila za roční poplatek 60 krejcarů.
Areál se postupně zvětšoval. Sousední pozemky byly přikoupeny přibližně roku 1829 a v roce 1830 hřbitov získal zhruba dnešní rozlohu. Odborné popisy uvádějí jeho plochu různě, od 886 do 929 metrů čtverečních. Podobu místa výrazně ovlivnily úpravy po polovině 19. století: podle plánů stavitele Martina Víty z roku 1863 nahradila původní nízké ohrazení vysoká kamenná zeď.
Jména a znaky vytesané do kamene
Mezi náhrobky lze najít kohenskou symboliku, korunu, hvězdu i motiv stromu pláče. K významným osobnostem připomínaným na kamenech patří rabín a učitel Lazar Beneš nebo Gustav Hoenig, lékař barona Rothschilda. Maďarsko-český náhrobek Pavla Lauera pochází z roku 1908.
Různorodé jsou také výtvarné podoby náhrobků. Stéla Mosese Rabla je datována rokem 1860, kámen Adolpha Hermanna rokem 1846 a náhrobek Barbory Šulcové rokem 1914. U posledního z nich se zachovaly stopy portrétu zasazeného do keramického rámu.
Nápisy a značky na mladších náhrobcích prozrazují, že zdejší obec nebyla od okolí odříznutá. Kameníci pocházeli mimo jiné z Batelova, Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Tábora i Vídně. Na hřbitově našli místo posledního odpočinku také lidé z okolních obcí.
Torzo stavby spojené s pohřebními obřady
V severním rohu areálu jsou patrné zbytky drobné stavby, která souvisela s pohřebními obřady. Dvě její stěny tvořil roh hřbitovní zdi, další strany zůstávaly otevřené směrem dovnitř hřbitova a objekt kryla šindelová střecha. Kvůli otevřenému řešení zřejmě nemohl plně sloužit k rituálnímu omývání zemřelých. Uzavřená márnice s omývacím stolem stála také v někdejším ghettu.
Neudržovaný krov torza byl odstraněn v roce 1987. Popisy se v názvu původní stavby liší, proto je přesnější mluvit o pozůstatcích márnice či jiné stavby spojené s pohřebními obřady než o dochovaném domu tahary.
Příběh obce i jejího zániku
Počet zdejších Židů rostl až do poloviny 19. století. V roce 1840 žilo v Kardašově Řečici 136 Židů ve 25 rodinách. V roce 1880 se uvádí 100 osob, roku 1910 už 32 a v roce 1930 jen 20.
Místní obec měla pohřební bratrstvo, špitál a učitele, později také rabína. Ve městě fungovala synagoga a židovská čtvrť zvaná Obecnice. Náboženská obec formálně existovala do roku 1942. Za nacistické okupace bylo z Kardašovy Řečice deportováno 19 lidí židovského původu; podle místních historických materiálů nikdo z nich nepřežil. Po válce se vrátila jediná osoba. Poslední pohřeb, Marie Hönigové-Krátké, se na hřbitově konal v roce 1965.
Poloha a péče o hřbitov
Hřbitov leží zhruba jeden až jeden a půl kilometru jižně od města, asi 100 metrů východně od silnice ve směru na Novosedly nad Nežárkou. Nachází se poblíž historické cesty k Jindřichovu Hradci a potoka od Nového rybníka. Vede k němu modře značená turistická trasa pokračující směrem k Veselí nad Lužnicí.
O místo se průběžně pečuje od poloviny 90. let. V posledních letech byly vztyčeny povalené náhrobky a opravena část ohradní zdi. V letech 2013 a 2014 se restaurovaly náhrobky a opravovaly dveře i zárubně márnice. Historii židovské obce připomíná trojjazyčný informační panel a naučná cesta, na jejichž přípravě se v letech 2022 až 2023 podíleli žáci místní školy.
Vstup je třeba před návštěvou ověřit. Dřívější informace města uváděla, že klíč je k vyzvednutí na adrese Háječek 620; tento údaj nemusí být aktuální. Prohlídka má pietní charakter a terén je nerovný.