Žhavou sklovinu sklář nabere na píšťalu, foukne do ní a pomocí nástrojů nebo formy ji vytvaruje. V Kamenickém Šenově lze tento postup pozorovat přímo ve sklárně Jílek, která nabízí prohlídky svého běžícího provozu. Návštěvníci se dostanou od hutní části také k chladicí peci a do brusírny, kde se výrobky dále opracovávají.
Od pece až k broušení
Výroba začíná sklářským kmenem, směsí písku, sody, potaše a vápence. Přidávají se do něj čisté skleněné střepy a další látky, které ovlivňují barvu výsledného skla. Suroviny se taví v šamotových pánvích; v peci jich je šest a v každé může být jiný odstín. Při práci tak skláři mohou barevné vrstvy kombinovat a vytvářet optické efekty.
Teplota v tavicí peci dosahuje až přibližně 1 500 stupňů Celsia, při zpracování skloviny se skláři pohybují kolem 1 200 stupňů. Žhavou hmotu nabírají na píšťaly, foukají do ní a tvarují ji kovovými či dřevěnými nástroji a formami. Zásadní je sehraná spolupráce i rychlost: jak sklo chladne, mění se také jeho vlastnosti.
Vytvarované kusy se přesouvají do chladicí pece, kde teplota klesá pozvolna a řízeně. Podle tloušťky skla tam výrobek zůstává zhruba od tří hodin do dvou dnů. Příliš rychlé ochlazení by mohlo způsobit prasknutí nebo vnitřní napětí. V navazující studené části se sklo upravuje v pukárně a brusírně, mimo jiné diamantovými kotouči a brusivy různé zrnitosti. Tak z polotovaru vzniká dekorativní nebo užitkový předmět s hladkým povrchem, vybroušeným detailem či další povrchovou úpravou.
Sklářská tradice Kamenického Šenova
Huť založili v roce 1905 Antonín Jílek a Franz Vetter. Roku 1919 se k Antonínu Jílkovi přidal jeho bratr Václav a podnik začal fungovat pod názvem Bratři Jílkové. Sklárna vznikla v době, kdy se Kamenický Šenov rozvíjel jako centrum výroby a zušlechťování skla, které zde má tradici už od 17. století. Význam oboru podpořila také odborná sklářská škola založená v roce 1856.
Areál vyrostl poblíž železniční trati a nádraží, což usnadňovalo přepravu surovin i hotových výrobků. Ve třicátých letech minulého století podnik rozšířil činnost o vlastní zušlechťování skla. Přibyla malírna a exportní sklad a sklárna spolupracovala s dílnami zaměřenými na broušení, rytí, malování, lazurování i stříbření.
Po znárodnění v roce 1945 se huť stala součástí národních sklářských podniků. V letech 1953 až 1968 spadala pod Borské sklo, později pod Crystalex. Rodiny původních majitelů ji získaly zpět po privatizaci v září 1993. Následovala rekonstrukce areálu a přechod na vytápění zemním plynem. Po dalších změnách provozovatelů přešla sklárna v roce 2013 do vlastnictví společnosti Royal Glass.
Dnešní výroba zahrnuje vlastní návrhy i zakázkovou produkci. Návštěva může zahrnovat také podnikovou prodejnu. Sklárna Jílek sídlí na adrese Nová huť 687 v Kamenickém Šenově a je součástí projektu Crystal Valley, který představuje sklářské provozy a další místa spojená s místní tradicí.
Exkurze v běžném provozu
Prohlídky se konají ve všední dny, zpravidla dopoledne, a trvají přibližně půl hodiny. Protože návštěvníci vstupují do fungující výroby, termín je třeba domluvit předem; časy se mohou měnit podle směn a zakázek. Rezervaci lze řešit s provozovatelem alespoň několik pracovních dnů předem.
Výklad probíhá česky, po telefonické domluvě může být také v angličtině nebo italštině. V areálu se příležitostně konají i veřejné akce, například dny otevřených dveří.