Skleněná židle vyrobená pro palác maharadži v indickém Hajdarábádu, křišťálové lustry i práce místních studentů. To jsou některé z předmětů, které vyprávějí příběh Kamenického Šenova jako významného centra sklářského řemesla a obchodu. Sklářské muzeum sídlí v historickém domě na adrese Osvobození 69, jeho stálá expozice je ale nyní kvůli rekonstrukci nepřístupná.
Od zušlechťování skla k obchodním cestám
O sklářích z Kamenického Šenova se píše už v 17. století. Zpočátku tu řemeslníci upravovali sklo přivážené mimo jiné z nedaleké Chřibské, kde huť pracovala už od roku 1414. Město se postupně stalo důležitým místem jeho zušlechťování a prodeje.
Obchodníci se sklem vyráželi na přelomu 17. a 18. století do různých částí Evropy. Jiří František Kreybich absolvoval v letech 1685 až 1721 přibližně třicet takových cest. Roku 1804 působilo v Kamenickém Šenově čtyřicet obchodníků. Za zdejšími výrobky tak stála nejen práce sklářů, brusičů a rytců, ale také obchodní síť a lidé zabývající se návrhy.
Dům s vlastní sklářskou minulostí
Muzeum obývá klasicistní patricijský dům s mansardovou střechou. Postavili ho na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 18. století a později se v něm sklo skutečně opracovávalo. V letech 1918 až 1948 zde měla pobočku vídeňská firma J. & L. Lobmeyr, která v domě provozovala rytecké a brusičské dílny. Řemeslná výroba pokračovala i po zestátnění, a to do začátku šedesátých let.
Muzejní sbírky jsou v budově přístupné od roku 1968. Instituce vznikla jako městské muzeum v roce 1923 a od roku 1949 působí jako odborné sklářské muzeum. Po období, kdy byla pobočkou Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, se v roce 1991 znovu osamostatnila; jejím zřizovatelem se stalo město.
Lustry, sklo i návrhy ze školy
Expozice mapuje ryté a broušené sklo od 17. století po současnost. Vedle výrobků místních dílen představuje tvorbu sklářské školy, práci firmy J. & L. Lobmeyr i historizující křišťálové ověskové lustry a vrstvená svítidla. Připomíná také osobnosti Jaroslava Horejce a Adolfa Loose. Mezi neobvyklými exponáty je skleněná židle, kterou firma Eliase Palmeho vyrobila v posledním desetiletí 19. století pro palác maharadži v Hajdarábádu. Počátky místní výroby svítidel se spojují už s rokem 1724.
Důležitou součástí příběhu města je odborná sklářská škola založená roku 1856. Měla zdejším řemeslníkům pomoci zlepšit kresbu a navrhování tvarů i dekorů. Sama se označuje za nejstarší sklářskou školu na světě. Muzejní část věnovaná škole ukazuje studentské návrhy a vzorové výrobky, na nichž je vidět, jak se dovednosti předávaly mezi generacemi.
Současnou tvorbu zastupují také díla účastníků mezinárodních sympozií rytého skla. V Kamenickém Šenově se pořádají od roku 1996, zpravidla v tříletých intervalech, a muzeum jejich práce uchovává ve svých sbírkách.
Rekonstrukce a návštěvní provoz
Budova prochází postupnou obnovou. První etapa se týkala přístavku, který původně sloužil jako hospodářská budova se stájemi a kolnou. Práce zahrnovaly opravu základů, krovu a střechy a v roce 2025 stály téměř čtyři miliony korun. V listopadu 2025 přijala vláda usnesení, na jehož základě byla původní sbírka s přibližně 2700 evidenčními čísly převedena do majetku města.
Stálá expozice je nyní zavřená. Pro rok 2026 se počítá s návštěvním provozem od 1. července do 31. října, obvykle od úterý do neděle. V muzeu je také prodejna skleněných výrobků, publikací a upomínkových předmětů.