Na kole z Kadaně přes Černovice směrem k Chomutovu se můžete přiblížit k železnici, která není součástí běžné osobní dopravy. Kadaňsko-tušimická dráha slouží dolům a elektrárnám: propojuje důlní areál Doly Nástup Tušimice s Elektrárnou Prunéřov a veřejnou železniční sítí u Března u Chomutova. Jde o normálněrozchodnou průmyslovou vlečku, nikoli o trať, po které by se dalo vyrazit výletním vlakem.
Dráhu tvoří dvě hlavní větve. Z Tušimic do Prunéřova měří přibližně 12 kilometrů, směrem k Březnu je to zhruba osm kilometrů. Vede krajinou, v níž se potkávají koleje, povrchový důl a energetické areály; právě tento průmyslový ráz je při pohledu z okolních veřejných cest nejvýraznější.
Jedna elektrárna u dolu, druhá na kolejích
Prunéřovská větev slouží především k přepravě hnědého uhlí z tušimického dolu do Elektrárny Prunéřov. Ta leží mezi Chomutovem a Kláštercem nad Ohří, mimo bezprostřední blízkost těžebního prostoru. Železnice tak spojuje místo, kde se palivo dobývá, s elektrárnou, která ho využívá při výrobě elektřiny.
Elektrárna Tušimice stojí naproti tomu přímo u zdroje uhlí. Palivo do ní putuje hlavně pásovými dopravníky od těžebních strojů. V okolí tak lze dobře rozlišit dva způsoby propojení dolu s energetikou: Tušimice obsluhují především dopravní pásy, zatímco do Prunéřova vede nápadná železniční vlečka.
Od jednokolejné vlečky k elektrizované trati
Prunéřovská část se začala stavět v 60. letech 20. století souběžně s přípravou Elektrárny Prunéřov I. Ta byla uváděna do provozu v letech 1967 až 1968. Původně měla vlečka jednu kolej a nebyla elektrifikovaná. S rostoucí těžbou a přípravou druhé elektrárny Prunéřov II se její parametry postupně přizpůsobovaly většímu provozu.
Přibylo elektrické vedení, zesílil železniční svršek a na vytíženějších místech vznikla druhá kolej. Větev do Března byla elektrifikována a uvedena do provozu 5. června 1979, prunéřovská část následovala v roce 1982. Prunéřovská větev je dnes z větší části dvojkolejná, zatímco méně vytížené spojení do Března zůstalo jednokolejné. Na jinak převážně dvojkolejné části je u silničního nadjezdu také přibližně stometrový jednokolejný úsek.
Lokomotivy pro průmyslový provoz
Elektrifikace přinesla na vlečku specializované stroje. V 70. letech bylo pro důlní dráhu objednáno 14 elektrických lokomotiv řady E 479.0, později označované jako řada 130. Na zdejších kolejích se následně objevovaly také lokomotivy řad 721, 740, 770 a 184.
Lokomotivy, elektrické vedení, manipulační zařízení i vícekolejné úseky ukazují, jaké nároky kladl na dopravu rozsáhlý energetický provoz. Tato železnice nebyla určena cestujícím, ale přepravě materiálu mezi dolem a elektrárnami.
Krajina, kterou proměnila těžba
Dnešní vlečka je jiná než historická veřejná trať z Března u Chomutova do Prunéřova, která zahájila provoz už v roce 1871. Rozšiřování povrchové těžby později původní trať z velké části zrušilo nebo překrylo. Současné koleje jsou průmyslovým spojením vybudovaným pro potřeby dolů a elektráren.
Poválečný rozvoj těžby a stavba elektráren Tušimice a Prunéřov výrazně zasáhly do podoby Kadaně i okolních sídel. Koleje, dopravníky, elektrické vedení a rozlehlé průmyslové areály zůstávají součástí krajiny, která se během několika desetiletí proměnila z venkovského prostoru v jednu z výrazných energetických oblastí severozápadních Čech.
Výhledy z cyklotrasy
Vlečka nemá pravidelnou osobní dopravu a není turistickou železnicí. Do kolejiště ani provozních areálů se bez souhlasu provozovatele vstupovat nesmí. Koleje a okolní průmyslovou krajinu lze pozorovat z veřejně přístupných cest a cyklotras, s respektem k zákazům vstupu a bezpečnostním odstupům.
Jednou z možností je cyklotrasa z Kadaně přes Černovice do Chomutova. Její úsek směrem k elektrárně Prunéřov měří necelých sedm kilometrů a celá trasa má přibližně 21,1 kilometru. Nabízí pohledy na povrchový důl i železniční a energetickou infrastrukturu, která propojuje tušimický zdroj uhlí s Prunéřovem.