Děkanský kostel svatého Jiljí patří k nejvýraznějším památkám historického centra Jirkova. Už zvenku upoutá mohutnou věží a předsíní, uvnitř pak nabídne několik vrstev městské historie – od středověkých počátků přes renesanční přestavby až po barokní výzdobu a památky šlechtických rodů.
Stavba, která začala jako součást opevnění
První kostel na tomto místě vznikl přibližně kolem roku 1300. Šlo o raně gotický obranný kostelík, který stál na opevněném ostrůvku v řece Bělé. Přístup k němu vedl přes most, takže stavba nesloužila jen náboženským účelům, ale byla také součástí ochrany tehdejšího sídla.
Podoba chrámu se výrazně proměnila v 16. století. Za důležitý mezník se považuje rok 1568, kdy vznikl nový kostel a část starší stavby byla zachována. U renesanční věže se však prameny rozcházejí: někdy se její vznik klade už přibližně k roku 1510, jindy se mluví o přístavbě z let 1540 až 1545. Současný vzhled proto není dílem jediné stavební etapy, ale výsledkem postupných úprav.
Jednolodní kostel má třípatrovou věž s ochozem a bání zakončenou lucernou. Na severní straně se vstupuje pozdně gotickým portálem z předsíně, další vstup se nachází v západním průčelí. Právě spojení gotických detailů s renesančními a pozdějšími zásahy vytváří jeho osobitý charakter.
Barokní kaple a Pieta před kostelem
V 18. století dostal interiér barokní podobu a ke kostelu přibyly dvě boční kaple. Na jižní straně stojí Červenohrádecká kaple, na severní kaple svatého Jana Nepomuckého. Ta měla původně vlastní vchod z náměstí, dnes je však zazděný. Také u Červenohrádecké kaple se údaje o datu vzniku liší: uvádí se období kolem roku 1660 i přibližně rok 1748.
Barokní charakter okolí doplňuje pískovcový sloup se sousoším Piety, tedy Bolestné Panny Marie. Jirkovský měšťan Matěj Seeman jej nechal zhotovit roku 1695 jako připomínku utrpení a přežití třicetileté války. Sloup původně stál na náměstí, ke kostelnímu portálu byl přemístěn v roce 1965.
Dílo bývá spojováno se sochařem Janem Brokofem a patří k nejvýznamnějším památkám, které se s jeho jménem v Jirkově pojí. Autorství však nelze uvádět bez výhrad, mimo jiné kvůli době vzniku a Brokofovu tehdejšímu působení v Praze. Pieta přesto připomíná výraznou brokofovskou stopu ve městě.
Náhrobní kameny připomínají majitele panství
Interiér kostela ukrývá náhrobní kameny a desky spojené s významnými rody, které zasáhly do dějin Jirkova a zdejšího panství. Renesanční náhrobek Václava z Veitmile pochází z roku 1532, pískovcový náhrobek Kryštofa z Karlovic pak z roku 1580.
Mladší památky zastupuje litinová deska Jindřicha z Rottenhanu, Gabriely Czernínové a Gabriely z Buquoyů z roku 1836. Mramorová deska Jana z Trauttmansdorfu připomíná rok 1846. Společně tyto památky ukazují, jak se v průběhu staletí měnili držitelé panství a jak se jejich příběhy propsaly přímo do městského prostoru.
Kostel jako zastávka při prohlídce Jirkova
Kostel svatého Jiljí stojí na Kostelním náměstí v historickém středu města. Při procházce Jirkovem lze jeho návštěvu spojit s výstupem na městskou věž, v níž sídlí Muzeum Jirků, nebo s prohlídkou historických městských sklepů. V okolí se nacházejí také místa připomínající řeku Bělou a rodinu Brokofů.
Interiér bývá veřejnosti přístupný především během bohoslužeb. Pro prohlídku náhrobků a barokní výzdoby mimo jejich konání je možné kontaktovat Římskokatolickou farnost – děkanství Jirkov na adrese Kostelní 55. Časy bohoslužeb se mohou měnit a některé zimní obřady se konají v kapli na faře. Kostel podle dostupných údajů není bezbariérově přístupný pro vozíčkáře.