Jinecký zámek stojí v historickém středu městyse, u hlavní silnice a nedaleko Litavky. Při procházce kolem něj dnes uvidíte areál, který se proměňuje v bytový komplex. Vstup může omezovat oplocení a probíhající práce; nejde o památku s pravidelnými prohlídkami.
Od tvrze k baroknímu sídlu
Místní tradice klade na místo dnešního zámku dřevěnou tvrz z počátku 14. století. Její konkrétní pozůstatky se ale dosud nepodařilo spolehlivě určit. O jejím někdejším umístění proto svědčí hlavně písemné prameny a poloha v historické zástavbě.
Podoba zámku vznikala postupně. Stavební úpravy probíhaly už ve druhé polovině 17. století a pokračovaly ve 30. a 40. letech i v 60. a 70. letech 18. století. Výsledkem byla rozlehlá patrová budova s trojkřídlým uspořádáním, obytnými a reprezentačními místnostmi, kaplí a zdobenými interiéry.
Výraznou částí sídla bývalo východní zahradní průčelí se sallou terrenou, přízemním sálem otevřeným do zahrady. Doprovázely ho sochy, kamenné vázy, vodotrysky i umělá jeskyně. Část výzdoby se v dalších staletích vytratila, původní záměr ale ukazuje, že šlo o reprezentační centrum panství, ne pouze o praktické sídlo.
Šlechta ustoupila železářství
Od roku 1647 patřilo jinecké panství Vratislavům z Mitrovic. Zadlužený majetek prodali roku 1805 hraběti Rudolfu Vrbnovi, který jej o rok později spojil s hořovickým panstvím. Sám sídlil v Hořovicích, a Jinecký zámek tak postupně ztratil postavení hlavní vrchnostenské rezidence.
Budova se začala využívat jinak: nejprve pro uložení minerálních sbírek, později jako sklad železa. Nový účel souvisel s rozvojem železářství v okolí Jinců. Vrbnové podporovali těžbu i zpracování železné rudy a Rudolf Vrbna nechal kolem roku 1810 postavit vysokou pec Barbora. Ta leží mimo zámecký areál a dnes patří k nejvýznamnějším dochovaným památkám staršího železářství ve střední Evropě.
Pivovar, sladovna a požár
Ve druhé polovině 19. století začala přestavba zámku na pivovar a sladovnu. Jednotlivé etapy nejsou přesně datovány, proměna však pokračovala až do 80. let 19. století. Provoz nesl název Knížecí pivovar. Sládek Antonín Šilinger si jej pronajal v roce 1883 a za jeho působení se modernizovala varna i sladovna.
Pivovarské využití přineslo zásahy do historické stavby. Zanikla kaple svatého Josefa a odstraněny nebo přestavěny byly také některé sklepy, schodiště i části přízemí a patra. Po znárodnění v roce 1948 přešel pivovar pod Brdské pivovary. V roce 1964 budovu poškodil požár, který zničil většinu dochovaných malovaných stropů z 18. století.
Zámek při procházce Jinci
Jinecký zámek je nemovitou kulturní památkou. Ochrana se vztahuje na hlavní zámeckou budovu a vybrané části areálu, nikoli však na některé novodobě přestavěné hospodářské objekty. Při současných úpravách pro bytové využití je třeba zachovat cenné historické části; pokud průzkum potvrdí existenci maleb, počítá se také s jejich restaurováním.
Zámek lze při pohledu zvenčí zahrnout do procházky historickými Jinci, například v okolí barokního kostela svatého Mikuláše a Litavky. Samostatným cílem v obci je také vysoká pec Barbora, která připomíná železářskou kapitolu spojenou s někdejším panstvím.