Hrachoviště leží na území obce Jince ve Středočeském kraji a dnes působí jako tichá krajina bez běžného vesnického zázemí. Ještě v první polovině 20. století tu ale stála malá obec. V roce 1952 se stala součástí rozšiřovaného vojenského výcvikového prostoru a jejích 51 obyvatel muselo své domovy opustit.
V Hrachovišti tehdy žilo 17 rodin v 15 domech. Většina lidí odešla pod nátlakem v polovině prosince 1952, samotná likvidace obce pokračovala ještě na jaře 1953. K tehdejšímu katastru patřily také hájovny Krejčovka a Na Hlíně.
Stodola, ovocné stromy a pamětní stopy
Z původní zástavby se dochovala především jedna stodola. V jejím okolí rostou staré ovocné stromy a při procházce lze narazit také na pamětní kříž nebo kámen s vyrytým letopočtem. Nenápadné pozůstatky připomínají dobu, kdy tu bývaly domy, hospodářství a každodenní život vesnice.
Výraznou přírodní památkou je Klen na Hrachovišti. Tento památný strom patří mezi největší a nejstarší javory kleny v CHKO Brdy. Jeho kmen má obvod 505 centimetrů a stáří stromu se odhaduje na 200 až 250 let. Klen tak pamatuje ještě období, kdy zdejší krajina nebyla součástí vojenského prostoru.
Koleje po technice pomáhají vzácným druhům
Hrachoviště dnes spadá do Chráněné krajinné oblasti Brdy, která vznikla po zrušení Vojenského újezdu Brdy k 31. prosinci 2015. Některé plochy však armáda stále využívá. Právě vojenský provoz zde nečekaně pomohl vytvořit prostředí významné pro ochranu přírody.
Lokalita je zařazena mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Střídají se tu plochy vojenského cvičiště, kosené louky a luční lada. Pohyb techniky narušuje půdu a zanechává po sobě koleje, mělké prohlubně a dočasné tůně. V nich se po určitou dobu drží voda, která poskytuje podmínky obojživelníkům i vzácným bezobratlým.
Jedním z typických obyvatel je kuňka žlutobřichá, která patří mezi předměty ochrany této lokality. V mělkých tůních se může objevit také listonoh letní. Drobný korýš připomínající trilobita je v české přírodě kriticky ohrožený. Jeho vajíčka přežijí několik let bez vody i v mrazu, zatímco dospělí listonozi žijí v dočasných tůních a jejich život obvykle netrvá déle než 30 dní.
Otevřenou krajinu udržuje péče
Kdyby se o zdejší území nikdo nestaral, postupně by ho začaly zarůstat náletové dřeviny. Cenné louky proto udržuje odstraňování náletů, sečení a šetrná pastva. Při ručním kosení lze navíc jednotlivé trsy ponechat až do dozrání jejich semen.
Na loukách rostou například kosatec sibiřský, upolín nejvyšší, hořec hořepník a prstnatec májový. Díky odlišnému způsobu péče se v krajině zachovává pestrá kombinace krátce sečených ploch, vyšší trávy, křovin, kolejí a drobných vodních ploch.
Pěšky k Jedové hoře
Hrachoviště lze zařadit do pěšího výletu k Jedové hoře. Trasa uváděná Agenturou ochrany přírody a krajiny měří přibližně čtyři kilometry. Během cesty můžete hledat pozůstatky zaniklé obce, dojít k dochované stodole, prohlédnout si staré ovocné stromy a zastavit se u pamětních prvků. Místo spojuje historii vysídlené vesnice s krajinou, která díky vojenskému využívání získala neobvykle pestré přírodní podmínky.
Hrachoviště nemá klasickou návštěvnickou adresu ani vlastní zázemí. Je proto nutné držet se povolených či značených tras a respektovat aktuální pokyny armády i správy CHKO. Část území se stále využívá k vojenskému výcviku, především v severní části působí vojenská autoškola, a do uzavřených ploch se vstupovat nesmí. Výskyt kuňky nebo listonoha závisí na roční době, počasí a množství vody v tůních.