Židovský hřbitov v jičínských Sedličkách leží přibližně dva kilometry severovýchodně od centra, na cestě směrem k Valdicím a Valdštejnské lodžii. Areál působí jako klidné místo v krajině, zároveň ale nabízí pozoruhodný pohled na několik staletí židovské historie, vývoj náhrobní tvorby i život místních rodin.
Dochovalo se tu více než 350 náhrobků, tradičně se uvádí přibližně 360. Nejstarší známý kámen pochází z roku 1732. Má podobu desek s Desaterem a připomíná hned dva zemřelé – manželský pár. Náhrobky na hřbitově vznikaly od baroka přes klasicismus až do 20. století.
Místo spojené s obnovením židovského osídlení
Historie židovské přítomnosti v Jičíně sahá až do 14. století. K novému rozvoji zdejšího osídlení došlo po roce 1651, kdy majitel panství Rudolf z Tiefenbachu vydal ochranný list. Židé se díky němu mohli ve městě znovu usazovat, obchodovat a získat pozemek pro pohřebiště. Hřbitov byl založen ve druhé polovině 17. století.
S Jičínem je spojen také Jakob Baševi, finančník habsburských císařů a spolupracovník Albrechta z Valdštejna. Do města přišel v roce 1628. Hřbitov tak připomíná nejen jednotlivé zemřelé, ale i širší dějiny židovské obce a její vztah k městu.
Co lze vyčíst z náhrobních kamenů
Hebrejské epitafy nejsou pouze náboženskými texty. Na vybraných náhrobcích je doplňují české překlady, které přibližují jména, rodinné vztahy, povolání i vlastnosti zemřelých. Z nápisů a výzdoby se proto dají skládat malé biografie obyvatel Jičína a okolí.
Jedním z typických motivů jsou žehnající ruce velekněze. Symbol označuje příslušnost pohřbeného ke kněžskému rodu. Pozornost upoutá také náhrobek Marka Pollaka s reliéfní podobiznou, vytvořený v dílně sochaře Jana Štursy. Na hřbitově se nacházejí rovněž hroby příbuzných Karla Krause, jičínského rodáka, který psal německy a působil jako novinář a dramatik.
Bejt tahara a pozůstatky původního areálu
Na konci 19. století se hřbitov rozšířil o pohřební domek, takzvaný bejt tahara. Sloužil k rituální očistě zemřelých. Dochovala se také studna a menší přístavek určený k ukládání nářadí. Jeho dveře zdobí Davidova hvězda.
Součástí ohradní zdi je zazděný portál někdejší kohanitské branky. Ta umožňovala členům kněžských rodin přístup přímo k hrobům jejich příbuzných. Jejich náboženská pravidla totiž omezovala kontakt s hroby mimo vlastní rodovou linii. V prostoru pohřebního domku je umístěna pamětní deska obětem nacismu.
Hřbitov prošel poškozením i opravami
Areál v minulosti opakovaně utrpěl škody. Některé náhrobky někdo povalil nebo odcizil, později se proto přistoupilo k jejich znovuvztyčení a opravám. V letech 2006 až 2012 se obnovovaly také hrobky, střecha márnice a další části hřbitova.
Vlastníkem je Židovská obec v Praze, o správu židovských památek se stará společnost Matana. Na péči o místní areál se podílela také obecně prospěšná společnost Baševi. Poslední pohřeb se zde uskutečnil v roce 1949. Šlo o Idu Šindelkovou, která za války emigrovala do Anglie a přežila ji. Po návratu do Československa zemřela v období politických represí po komunistickém převratu.
Klíč od hřbitova je v Jičíně a u Valdštejnské lodžie
Hřbitov není volně přístupný, protože jeho areál bývá uzamčen. Klíč lze podle informací města zapůjčit oproti vratné záloze v Městském informačním centru na Valdštejnově náměstí nebo v Theatronu u Valdštejnské lodžie. Přístup není možný o sobotách a židovských svátcích.
Jako orientační bod poslouží Sedličky nebo Valdštejnská lodžie. Poloha hřbitova je uvedena na souřadnicích 50.4423328 N, 15.3823481 E; samostatná poštovní adresa není spolehlivě uváděna. Návštěvníci by měli respektovat pietní charakter místa a návštěvní řád, který podle dostupných informací nepovoluje vstup se psy. Hřbitov lze spojit s procházkou k Valdštejnské lodžii a okolní krajinou.