Chorvatský dům stojí jen pár kroků od kostela sv. Kunhuty v Jevišovce. Muzeum sídlí v bývalé faře a přibližuje kulturu moravských Chorvatů, kteří se na jižní Moravě usazovali od 16. století. Po generace si uchovávali vlastní řeč, kroje, písně i slavnosti.
Jevišovka, dříve nazývaná Frélichov, byla nejvýznamnějším centrem této komunity. Spolu s Novým Přerovem a Dobrým Polem tvořila oblast chorvatského osídlení na Moravě. Expozice v Chorvatském domě nabízí pohled na její dějiny prostřednictvím dokumentů, fotografií, předmětů i zvukových záznamů.
Jazyk a tradice v proměnách času
Předkové moravských Chorvatů přicházeli na Moravu v souvislosti s osmanskými výboji. V novém prostředí se usadili a dlouhodobě udržovali vlastní kulturní zvyklosti. Jejich řeč, označovaná jako moravská chorvatština, se od dnešní spisovné chorvatštiny lišila. Formovalo ji také soužití s českým a německým obyvatelstvem.
V meziválečném období byly součástí života ve Frélichově slavnosti, hudba, tance, kroje a lidové obyčeje. Muzejní expozice návštěvníky provází historií příchodu Chorvatů na Moravu, každodenním životem i místními tradicemi. K vidění jsou etnografické předměty, části krojů, fotografie a dokumenty. Nechybějí ani interaktivní prvky určené dětem i dospělým.
Písně zachycené na voskových válečcích
Vzácným svědectvím o tehdejším jazyce a hudbě jsou nahrávky, které etnograf František Pospíšil pořídil v roce 1910. Ve Frélichově, Dobrém Poli a Novém Přerově zaznamenal pomocí fonografu písně i podobu místní řeči. Původní voskové válečky se dnes uchovávají ve vídeňském Fonografickém archivu. Jejich obsah pomáhá poznávat kulturu, která se během 20. století výrazně proměnila.
Na staré záznamy navázal hudební projekt O 106 – Písně moravských Chorvatů. Nové úpravy písní připravil skladatel Matěj Kroupa. Chorvatský dům tak vedle historických předmětů ukazuje také to, jak mohou lidové písně pokračovat v nových podobách, i když se prostředí a způsob života původní komunity zásadně změnily.
Nucené vysídlení a návraty do Jevišovky
Jedním z nejbolestnějších témat muzea je poválečný osud moravských Chorvatů. Po válce se na obyvatele pohraničních oblastí vztahovala řada opatření. Po únoru 1948 bylo nařízeno přesídlení lidí chorvatské národnosti z jejich původních obcí do vnitrozemí. Především v letech 1948 až 1951 bylo z Jevišovky, Nového Přerova a Dobrého Pole rozptýleno přibližně dva tisíce lidí do více než stovky obcí.
Rodiny se ocitly mimo jiné na Olomoucku, Prostějovsku, Jesenicku a Opavsku a souvislé osídlení zaniklo. Cestu zpět komplikoval omezený přístup do pohraničního pásma: na návštěvu hrobů nebo kostela bývaly potřeba propustky. Pro mnoho vysídlených se tak Jevišovka stala především místem vzpomínek, kam se vraceli při významných příležitostech.
Po pádu komunistického režimu se potomci moravských Chorvatů začali znovu organizovat. Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR vzniklo v roce 1991. Ve stejném roce se v Jevišovce uskutečnilo první poválečné setkání někdejších chorvatských, německých a českých rodáků.
Od muzea k procházce obcí
Budovu bývalé fary získala pro vznik muzea v roce 2008 vláda Chorvatské republiky; na její rekonstrukci se následně podílela také česká vláda. Chorvatský dům dnes slouží jako muzeum a kulturní centrum. Pořádají se tu výstavy, přednášky, komentované prohlídky, koncerty i setkání veřejnosti s potomky moravských Chorvatů.
K živým tradicím patří Kiritof, každoroční slavnost na začátku září navazující na předválečné hody. Program obvykle zahrnuje mši, průvod s ozdobeným kozlem, folklorní vystoupení, hudbu, tanec a setkání rodin spojených s komunitou. V roce 2026 připadá termín na 5. září; podrobnosti programu zveřejňují pořadatelé.
Za muzeem se nabízí procházka Jevišovkou. Pozornost si zaslouží původní chorvatské domy s bohatou štukovou výzdobou, kostel sv. Kunhuty i hřbitov s památníkem chorvatským rodinám. Trasa může pokračovat k soutoku Dyje a Jevišovky nebo do vrbového háje v říční nivě, jehož část je spojována s někdejší výsadbou místních obyvatel.